Kritika reportáže „Ahmed a Muhammad tančí breakdance.“ Reflex 24.5.

Jarmila Štuková vydala v Reflexu č. 21, z 24.5.2012 článek „Ahmed a Muhammad tančí breakdance“,  v němž podněcuje nenávist k izraelským Židům za pomoci obvinění, která jsou buď nedoložená, nekonkrétní anebo nepravdivá. Navíc je její výklad podán manipulativním způsobem, který démonizuje „Izraelce“. Podle mě splňuje definici antisemitismu.

Izraelská škola v Eškolu zasažená střelami z pásma Gazy..

Co je obsahem reportáže?

Vypráví o skupině mladíků v pásmu Gazy, kteří „kašlou na politiku“ a tančí breakdance, protože to je jediná cesta úniku ze zoufalství. Zdrojem zoufalství jsou, jak se dovídáme, „neustálé hrozby z Izraele“. Z reportáže se nedovíme, kdy autorka navštívila pásmo Gazy, ani nic o tom, kterou dobu její vyprávění popisuje. Víme jen, že zoufalí kluci tančí na pozadí neustále dopadajících izraelských raket a při tom se snaží na sobě pracovat, dodělat si vzdělání, a pomáhat dětem, které zabíjejí Izraelci. Reportáž končí tím, že jeden breakař tančí „se sluchátky na uších“ zatímco padají rakety a další se konečně odchází vyspat, protože celou noc zachraňoval raněné před izraelskými raketami. Ještě před tím však stihne Jarmile Štuklové popsat svůj největší sen. „Postavit vlastní centrum breakdance.“ Reportáž vzbuzuje dojem, že za válečnou situaci nesou odpovědnost jednostranně krvelační Izraelci, kteří podnikají jakési genocidní raketové útoky na ulice, matky a děti.

Článek manipuluje v první řadě s časem reportáže. Z popisovaných událostí se dá odvodit, že se vztahují k raketové přestřelce ve dnech 9.-12.3.2012, Jarmila Štuková však o nich vypráví tak, jako by to by to byly výjevy z každodenního života. („Pořád se někde střílí a padají rakety.“ „neustálé hrozby z Izraele“ atd.) Šlo o časově omezený konflikt, který začal ostřelováním izraelského území počátkem března 2012, na které Izrael reagoval cíleným zabitím Zuhira al-Qaisiho, předáka Lidových výborů odporu (pátek 9.3.). Poté zahájily palestinské výbory a brigády al-Quds raketové útoky na izraelské civilisty. Během přestřelky dopadlo na Izrael během tří dnů 135 raket. Protože Palestinci stříleli i po uzavření příměří, vyšplhal se celkový počet raket na 170. Zasažena byla i škola a fotbalové hřiště, kde mohly být zabity desítky izraelských civilistů, kdyby Izrael v ohrožených oblastech neuzavřel školy a kdyby občané nebyli pro podobné situace dlouhodobě cvičeni v rámci civilní obrany.

Seznam izraelských zločinů, které se uvádějí v článku Jarmily Štukové, je dlouhý. Uvádím je s tím, že v závorkách doplňuju citace z článku. Konkrétně Jarmila Štuková obviňuje „Izraelce“ z:

-          z toho, že jejich operace podniknuté proti teroristům v pásmu Gazy mají útočný charakter, čímž Jarmila Štuková Izrael jednostranně obviňuje ze vzniku válečné situace ( „Nesvoboda, strach a neustálé hrozby z Izraele.“ „Útok nechvalně známý jako operace Líté olovo.“ „…těžko lze v Gaze najít někoho, komu Izraelci nezabili při svých útocích nějakého člena rodiny“). Nikde v článku není vysvětlen důvod k operaci Líté olovo – dlouhodobé bombardování civilistů v městech Sderot, Ašdod a dalších oblastí raketami z pásma Gazy. Je tu jen zmínka, že: „dva týdny po odchodu (Izraelců) začaly hnutí Islámský džihád a Hamás opět odpalovat rakety z území Gazy.“ Ta se vztahuje k roku 2005 a vůbec neříká, co bylo cílem raket. Čtenář se nedozví, že cíleně mířily na civilní objekty. Informace o původci raket i době trvání střel je zcela nedostatečná, stejně jako eufemistické označení „hnutí“.

-          z toho, že cílem operace Lité olovo v zimě 2008/09 bylo „rozbombardovat, co se dalo“ („Izraelci rozbombardovali, co se dalo.“). O pár řádků výše sice tvrdí, že Izrael „reagoval vzdušnými nálety na vymezené cíle.“ To je korektnější, ale další výklad Štukové toto tvrzení v podstatě popírá.

-          ze střílení raket na civilisty, přičemž své obvinění opírá o nepravdivé údaje o počtu obětí („Od té chvíle slétnou rakety ještě mnohokrát a za tři dny zabijí 25 Palestinců a mnoho zraní.“ „Odpoledne dopadá na Gazu další raketová nálož“). Z článku lze vyvodit, že mluví o přestřelce ve dnech 9.-12.3., kdy bylo zabito 16 teroristů.

-          z toho, že během operace Lité olovo zabíjeli „Izraelci“ zejména civilisty („Vyžádal si podle palestinských zdrojů přes 1400 obětí, převážně civilistů, podle izraelských zdrojů 1166 mrtvých, z nichž 709 radikálů.“) Víc k tomu neříká. Ve skutečnosti proti sobě klade údaje izraelské nevládní organizace B´tselem (1400 obětí, z čehož 773 měli být civilisté) a údaje Izraelské armády (1166 obětí, z toho 295 civilistů). Údaje B´tselem podrobili podrobné analýze prof. Richter a Stein, jejichž závěry lze považovat za nejspolehlivější. Srov. Richter, Elihu D. and Yael Stein. “Comments on B’Tselem’s Civilian Casualty Estimates in Operation Cast Lead.” Center for Injury Prevention and Genocide Prevention Program (2009): 1-11. V souladu s tím, co je známo, jsou armádní údaje pravděpodobnější, ale nelze je ověřit bez spolupráce s vládci pásma Gazy. Stoprocentně jisté a ověřené údaje o obětech zatím nejsou k dispozici.

-          z toho, že cílem těchto útoků jsou děti a rodiny („posbírali jsme na ulici otřesené děti a brali je s sebou do rozestavěného domku), a že Izraelci podnikají masové útoky na palestinské rodiny („…těžko lze v Gaze najít někoho, komu Izraelci nezabili při svých útocích nějakého člena rodiny“). Podotýkám, že dvě arabské děti, které zahynuly na začátku operace Lité olovo dne 26.12.2008, byly zabity palestinskými raketami.  Šlo o Hanin Abou Khoussa a její sestřenici 12letou Sabah Abu Khoussa. Článek nezmiňuje praxi užívání lidských štítů, ani fakt, že palestinští vládci v březnu 2012 nepodnikli žádná opatření na ochranu civilistů, ani dětí, zejména zavření škol a zákaz vycházení. Na izraelské straně se při raketových útocích z pásma Gazy taková opatření přijímají.

-          z toho, že „Izraelci“ úmyslně útočí na školy a nemocnice („...rakety dopadaly dokonce na školy a nemocnice.“) Škola OSN v pásmu Gazy, na kterou dopadly rakety 6.1.2009, byla již dlouho před tím využívána teroristy jako sklad zbraní, na což Izrael OSN bez úspěchu upozorňoval. Incident způsobili dva teroristé, kteří z místa před školou odpalovali rakety.

-          ze zabití matky tanečníka Fahda, alias Puma (Nevím, jestli tuto zprávu jde ověřit.)

-          z blokády pásma Gazy, kterou líčí jako neprodyšnou a napomáhá rozšířené představě, že cílem blokády je vyhladovění civilního obyvatelstva („Izrael poté odstřihl Gazu od okolního světa. Co se nepropašovalo tunely z Egypta, to zkrátka nebylo.“) Blokáda je zaměřená na dovoz zbraní, součástek do zbraní a stavebního materiálu. Potraviny se do pásma Gazy dovážejí, Izrael je dokonce dopravuje na vlastní náklady. Tunely slouží k pašování zbraní, ale taky k útokům, protože tunely se dá podkopat bezpečnostní plot. Z tunelu byl napaden a unesen taky Gilad Shalit.

-          z úmyslného porušování mezinárodního humanitárního práva použitím bílého fosforu („Mezinárodní konvence ji striktně zakazují nasazovat v civilních oblastech (…) Izrael zákaz zcela ignoroval.“ „Viděl jsem popálené děti, které křičely bolestí.“ „Nejhorší bylo, když na nás shazovali bílý fosfor.“) Používání bílého fosforu upravují čtyři různé mezinárodní konvence, jejichž smysl lze shrnout tak, že zakazují úmyslné použití fosforu proti civilistům, nebo pro pálení či ničení majetku. Fosfor se smí použít jako krycí clona zejména v boji v hustě obydlených oblastech, protože právě tam je takové krytí potřeba. Dle mínění právních expertů Izrael tyto konvence neporušil. Srov. Mark CANTORA, Israel and white phosphorus during Operation Cast Lead, Gonzaga Journal of International Law (2010) 13:1 online. V rozporu s mezinárodním humanitním právem používá bílý fosfor Hamás, protože ho neuplatňuje jako kouřovou clonu pro pozemní operace, ale jako zbraň, se kterou útočí na civilisty a jejich majetek. Hamás používal fosforové miny již během operace Lité olovo. Svědci říkají, že viděli jednu dopadnout blízko Netivotu, v mošavě Brosh. Najisto použili teroristé z pásma Gazy fosforové miny 15.9.2010 při ostřelování oblastní rady Eškol.

Na druhou stranu článek:

-          omlouvá palestinské teroristy („Mnozí se rekrutují jen ze sirotků, jejichž jediný zájem je pomstít zabité členy rodiny.“) Má autorka k dispozici údaje o počtu sirotků v řadách teroristických organizací? Může aspoň doložit studiemi jiných teroristických skupin, že v nich převládali sirotci? Myslím, že taková tvrzení žádné studie nepotvrzují.

-          bagatelizuje hrozbu palestinských raket. („Budou si myslet, že ty podomácku vyráběné rakety tady házím já.“) Podomácku se vyráběly rakety Kassam s dostřelem pár kilometrů, dnes mají palestinští teroristé rakety Grad, které mají dostřel 20 km. I Kassamy dokázaly zabít člověka a rozhodně se "neházely". Jejich první obětí ve městě Sderot byl čtyřletý Zafik Zaháví, kterého palestinská raketa zabila, když šel s babičkou do školky (28.6.2004). Babičku to zabilo taky. Od pádu Kaddáfího režimu mají palestinští teroristé k dispozici větší množství dokonalejších raket z Libye, které mají dostřel až 50 km. Raketové útoky od léta 2011 jsou nebezpečnější. Teroristé útočí úmyslně na civilní objekty, v nečekanou dobu a nyní zasáhnou i vzdálenější cíle, které nechrání systém Iron Dome. Navíc teroristé používají také bílý fosfor, a to jako útočnou zbraň, jak jsem uvedl výše.

Jarmila Štuková podává nepravdivé údaje o počtu a struktuře obětí z března 2012: Izraelské útoky směřovaly na vojenské cíle a do neděle 11.3. byli mezi oběťmi skutečně jenom teroristé, většinou na cestě k odpalovacím zařízením. Nebylo jich však rozhodně 25, ale jen 16. V neděli byl, dle zdrojů z Gazy, v táboře Jabalya zabit 14-letý Ayoub Asila. Okolnosti jeho smrti se však dodnes nepodařilo objasnit. Civilní oběti na palestinské straně se často objevují kvůli tomu, že teroristé umisťují sklady zbraní či odpalovací zařízení do blízkosti civilních objektů. Někdy jsou palestinské oběti zabity vlastními raketami, protože jich mnoho dopadne ještě na palestinském území. Mezi oběťmi z března 2012 tedy rozhodně nepřevažovaly ženy a děti, ba ani civilisté, jak v článku naznačuje Jarmila Štuková.

Negativní asociace

V neposlední řadě článek manipuluje vytvářením pozitivních a negativních asociací. To je dáno už základní kontrapozicí příběhu, kdy autorka ukazuje na jedné straně „tančící Araby“ a proti nim staví „zabíjející Izraelce“. Toto stereotypní vidění konfliktu dokládá opakováním týchž spojení, kdy Araby spojuje s mírovými činnostmi, zatímco Izraelce spojuje se zabíjením a ničením. Je to vidět z toho, jaká slovesa spojuje s Araby a jaká s Izraelci.

Podívejme se, co dělají Arabové:

„...kluci studovali, …tančí, …studoval na zdravotníka, …vyznávají a praktikují tento druh taneční subkultury, …ošetřoval raněné celou noc, Posbírali na ulici otřesené děti…zacpávali jsme jim uši, aby neslyšeli dopadání raket, …(malují) graffiti,  …převzal diplom, …pracují na sobě, …bojí se o svůj dům, …tančí se sluchátky na uších (zatímco dopadají rakety), …rozvíjejí talent, .…celou noc ošetřoval raněné.“

A co dle Štukové dělají Izraelci:

„…(jsou zdrojem) neustálých hrozeb, …zabili (mu) matku, …(Izrael) reagoval nálety, …odstřihl Gazu od okolního světa, …utužili blokádu, …rozbombardovali, co se dalo, …ignoruje zákaz, …při svých útocích zabili člena rodiny, …(zabili) zcela nevinného chlapce.“

Článek lže i o vzdálenější historii konfliktu. Nejčastěji se věnuje operaci Líté olovo ze zimy 2008/09, u které uvádí vyšší počet obětí, podsouvá mu jiné cíle a jiné výsledky, nevysvětluje adekvátně její příčiny. K tomu jsem uvedl příslušné údaje ve výčtu protižidovských obvinění Jarmily Štukové.

Co na to říct?

Nejvíc mě mrzí, že takový propagandistický článek vyšel v časopise Reflex, který se nikdy k protiizraelské propagandě nesnižoval. To, co napsala Jarmila Štuková, překonává reportáže Petra Zavadila z pásma Gazy z února 2009.