Poučení ze třicátých let. Duff Cooper, appeasement a Izrael

Napsal Manfred Gerstenfeld (Jeruzalém): Současná delegitimizace Izraele se v mnohém podobá tomu, co Židé zažili ve 30. letech. Hlubší studium této otázky by vyžadovalo ohromné úsilí, ale pro základní představu stačí přečíst si aspoň jednu knihu, která se zabývá zmíněným obdobím.

Duff Cooper (1890-1954) na protest proti mnichovské dohodě rezignoval v roce 1938 na svůj ministerský post.

Může to být na příklad kniha Starci zapomínají, autobiografie Duffa Coopera. Její autor byl konzervativním ministrem. V době Mnichova zastával úřad Prvního lorda admirality, což je v Británii totéž jako ministr námořnictva.  29. září 1938 vydaly Británie a Francie Hitlerovi Československo a souhlasily s tím, aby Německu přenechalo část svého území. Sudety byly osídleny převážně etnickými Němci a nacházelo se tam také veškeré československého opevnění. O šest měsíců později Německo okupovalo i zbytek země.

Krátce před Mnichovem měl britský premiér Neville Chamberlain projev v rozhlase. Cooper píše, že v něm nezaznělo ani jediné slůvko sympatie vůči Československu. Byl připraven je zradit. „Sympatii projevil premiér jedině k Hitlerovi, jehož pocity vůči sudetským Němcům prý dokáže pochopit.“ 

Ihned po Mnichově Cooper rezignoval na svůj úřad. Tento čin vyžadoval velkou dávku odvahy. Chamberlain byl na vrcholu popularity, protože jeho dohoda slibovala „mír na věčné časy“. Ve skutečnosti to znamenalo jen odklad o pár měsíců, protože válka vypukla už 1. září 1939, kdy Německo  napadlo Polsko.

Cooper často citoval ze svých deníků. Ke dni 22. září 1938, v době zlovolných verbálních útoků Německa proti Československu, si zapsal poznámku o zasedání kabinetu. „Všeobecně to vypadalo, jako by velké a brutální Československo utlačovalo malé, ubohé a mírumilovné Německo....Bylo rozhodnuto, že Francouzům pošleme telegram, aby jednali  opatrně a moc na nás nespoléhali. Čechům se taky poslal telegram, který je naléhavě vyzýval, aby učinili velké ústupky.“ Do určité míry to připomíná Evropskou unii, která kritizuje Izrael, zatímco kolem „mírumilovného arabského světa“ chodí po špičkách, ačkoli tam byly zmasakrovány tisíce lidí svými vlastními krajany.

Člen kabinetu vikomt Hailsham říkal v září 1938 Cooperovi: „Všechno záleží na tom, jestli můžeme věřit Hitlerovi.“ Cooper mu odvětil: „Co mu máme věřit? Už teď má všechno, co chtěl, a do budoucna nám nic neslíbil.“

Můžeme dnes věřit arabským státům a Palestinské samosprávě? Drtivá většina Egypťanů chce zrušit mírovou smlouvu z Camp Davidu, ve které jejich země dostala bez boje celou Sinaj. Palestinská samospráva glorifikuje vrahy izraelských civilistů a pojmenovává po nich ulice, školy a tábory mládeže. Hamas se ke genocidě Židů zavázal ve své zakládací listině. Dá se jim věřit, že chtějí mír?

 Cooper popisuje, jaká nálada zavládla v Anglii po Mnichově. „Nemělo dojít k žádné válce. Ani teď, ani nikdy v budoucnu...stárnoucí anglický premiér zachránil svět.“ Ani pozitivní postoj izraelské veřejnosti k dohodám z Osla roku 1993 nešel tak daleko. Dnes víme, že tyto dohody umožnily palestinské samosprávě, aby postupně mobilizovala většinu muslimského světa proti Izraeli.

I poté, co začala druhá světová válka, zastávalo mnoho Britů názor, že Polsko je tak jako tak ztracené. Proč potom bojovat proti Hitlerovi? Bývalý liberální premiér Lloyd George v parlamentu navrhl, aby britská vláda zvažovala jakýkoli mírový návrh. V reakci na to Cooper prohlásil, že George navrhuje kapitulaci.

Zatímco Němci utráceli za propagandu ohromné částky, Britové do ní vůbec neinvestovali. Krátce po vypuknutí války vyrazil Cooper do USA na přednáškové turné. Před tím než odjel, Chamberlain za ním poslal vysoce postaveného úředníka, který jej důrazně žádal, aby se vyvaroval jakékoli jako propagandy. Ve své autobiografii píše Cooper, že při zpětném pohledu vypadala tato žádost takřka neuvěřitelně. „Bývalý kabinetní ministr přijede z Anglie, jeho země právě vstoupila do války a o něm se na všech plakátech píše, že bude mluvit o aktuálních otázkách. Co jiného by jeho publikum očekávalo, než informace o válce, o jejích příčinách a jejích vyhlídkách? Jak může Angličan mluvit to něčem takovém a nebránit při tom zájem svojí země? A není to ten nejlepší způsob propagandy?“ 

Po Oslu se už několik izraelských vlád chovalo stejně pošetile jako Chamberlain. Říkaly, že „pokud konáte dobro, nepotřebujete veřejnou diplomacii.“ Současná vláda sice nejedná podle této absurdní zásady, ale způsob, jakým izraelský případ ukazuje světu, by se zcela určitě dal v mnohém zlepšit. 

Napsal Manfred Gerstenfeld, přeložil Ivo Cerman

Vydáno také na neviditelnypes.cz http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-pouceni-ze-tricatych-let-d2h-/p_zahranici.asp?c=A120926_213423_p_zahranici_wag

Dr. Manfred Gerstenfeld je bývalý ředitel prestižního Jerusalem Center for Public Affairs. Napsal přes 20 knih a některé z nich se zabývají anti-izraelismem a antisemitismem.

Dodakty Ivo Cerman: Věděli jste, že....

- Alfred Duff Cooper, první vikomt z Norwich (1890-1954),  byl ve své době také známým představitelem společenského života. V roce 1919 si vzal za ženu krásnou Lady Dianu a ve své době sloužili za vzor společenské módy. Není divu, že zaujali autora (autorku?) tohoto blogu, který obsahuje řadu fotografií Duffa Coopera a Lady Diany (Cooperové!).

http://thenakedapegetsdressed.blogspot.cz/2011_01_01_archive.html

- Kromě zmíněné knížky napsal taky skandální deníky, které byly vydány teprve nedávno. The Duff Cooper Diaries zachycují (nemilosrdně!) společenský život britské smetánky od začátku první světové války až do roku 1950. Podnět pro filmaře a autory seriálů!

- Cooper napsal také řadu historických biografií a po jeho smrti založili jeho přátelé fond, ze kterého se uděluje Cenu Duffa Coopera nejlepším pracím v oblasti historických románů a historiografie.

- Po válce sloužil Cooper jako velvyslanec Spojeného království v Paříži.

Old Men Forget ke stažení: http://archive.org/details/oldmenforget011687mbp