Bílá hora a církevní restituce. Otřepaný mýtus

Doufal jsem, že s touhle paralelou nikdo nepřijde. A už je to tady. Nejvyšší mozky ČSSD zjistily, ze bitva na Bílé hoře byla 8. listopadu, a hned začaly vykřikovat, že restituce církevniho majetku jsou vlastně "druhá Bílá hora"!!!

X+Einstein právě objevil nadčasovou existenci věčného Českého státu.

Od Sobotky k Zaorálkovi

Média připisují ten výrok hlavně Bohuslavu Sobotkovi, ale on s ním pracuje hlavně stranický intelektuál Lubomír Zaorálek :

"8. listopadu 1620 se odehrála klíčová bitva u letohrádku Hvězda. Bílá hora se stala symbolem pro nástup rekatolizace v českých zemích. Zároveň po této krvavé události došlo k historicky největšímu přesunu majetku. Katolické církvi tehdy znovu připadlo osmdesát procent majetku, o který přišla husitskými válkami. 8.listopadu 2012 v ranních hodinách se odehrálo něco podobného znovu. Poslanci vládní koalice rozhodli o podobném historickém přesunu majetku v rozsahu více než sto miliard.

Předseda Sobotka si však při hlasování také připadal jako česko-moravský vlastenec bojující z posledních sil v osudné bitvě za blaho národa: „To hlasování připomnělo bitvu na Bílé hoře,“ prohlásil pro novináře.

Oba soudruzi zároveň naznačili, že ke skutečnému boji se teprve chystají. Sobotka se jal přesvědčovat veřejnost, že zvýšení DPH se děje zřejmě také kvůli církevním restitucím a naznačil, že hodlá bojovat za chudší rodiny. Asi jako když coby ministr financí odpouštěl daňové dluhy bohatým sponzorům ČSSD, zatímco na chudší rodiny z vysoka kašlal. Kolik "chudších rodin" by nemuselo platit třeba daň z prodeje bytu, kdyby Sobotka nebyl tak velkorysý k panu Vlastimilu Dvořákovi?

Opakuje ČSSD poučky komunistů?

A co oba soudruhy asi nepoteší je, že v podstatě opakují to, co říká známá komunistická deformátorka dějin Marta Semelová. "Prapodivný je také původ toho tzv.církevního majetku. Vznikl z výprav, z inkvizičních procesů, z mučení a poprav, z odpustků, z roboty a odírání lidí bez jakéhokoliv slitování, ze zabírání majetku popravených českých pánů a uprchlých protestantů po Bílé hoře." A protože je to komunistka, připojuje ke své úvaze i touhu po revoluční spravedlnosti: "Jednou lidé ty, kteří zvednou ruku pro tento paskvil, poženou k zodpovědnosti za zradu, za upřednostňování zájmů církve nad zájmy státu."

Mohl bych ještě pokračovat citováním podobných blábolů ze starších projevů poslanců VV Babáka a Bárty, anebo novějších projevů z demonstrace 17.11., kde se na Bílou horu odvolala levicová ekonomka Švihlíková. Místo toho se zaměřím na představu, že katolická církev po Bílé hoře získala zpět svůj majetek. (Pardon, pro pravověrné vlastence opravuji, že šlo o neoprávněný zisk na věčné časy veřejnoprávního majetku, jehož posvátným vlastníkem je věčný český stát.)

Bílá hora a restituce

 V restitucích církevního majetku po Bílé hoře šlo o to, co se zničilo za husitských válek. Části církevního majetku se vracely už v 50. letech 16. století, ale to zdaleka nestačilo. Nevím, jak přišli politici z ČSSD na cifru, že církvi bylo vráceno 80% majetku. K církevnímu majetku patřila především poničená farní síť, kterou se nikdy nepodařilo obnovit v té šíři, jak existovala před husitstvím. Majetek zkonfiskovaný po Bílé hoře šlechtě a městům, získala především šlechta. Církev z něj získala jen mizivý podíl.

Vzhledem k tomu, že většinu majetku už nešlo restituovat, protože zanikl, císař Ferdinand II. nakonec majetkové nároky vyřešil dohodou o tzv. solní pokladně z roku 1630. V rámci dohody se katolická církev vzdala dalších nároků a za to dostala nárok na podíl z výnosu solní daně (15 krejcarů z každé bečky prodané v Českých zemích). Výnosy ale nestačily na obnovu církevní správy, ani další průběžné potřeby.

Řada lidí dnes přebírá komunistické propagandistické představy o bohaté katolické církvi a dokonce jsem našel text, v němž nějaký autor tvrdí, že výnosy ze solní pokladny umožnily církvi žít v přepychu a financovat barokní stavby. V pozadí takových představ je pořád vnucovaný stereotyp o příživnictví církve na „těch, kdo pracují“. Zapomíná se, že arcibiskupství, kláštery a další církevní instituce měly také výnosy z vlastního hospodaření a že byly v pobělohorské době dokonce velmi aktivní. Pomněte tedy, že pražský arcibiskup byl stále jen chudým příbuzným ve srovnání s biskupy v jižním Německu. Pro šlechtice, který usiloval o kariéru v říšské církvi, bylo pražské arcibiskupství tím horším postem.

Církev jako utlačovatel národa?

Další zažitý stereotyp, proti kterému ale novější česká historiografie tolik bojovala, je představa o spojité symbióze státu a církve v době pobělohorské. Někdo si snad opravdu představuje, že na Bílé hoře bojovali kněží se zbraní v ruce za svůj majetek. Lidé nerozlišují mezi tím, co udělala světská moc, a tím, co učinili jezuité, arcibiskup či teologové. Vezměte v potaz, že církev neměla vlastní armádu a nemohla si vynucovat tímto způsobem konverze, nebo jiné věci. To byly zásahy státu.

Mezi Habsburky a církví vládla krátká symbióza ve 20. letech 17. století, pak docházelo ke sporům, jež se týkaly mj. majetkových otázek. Už dávno před Josefem II. jednala světská moc v rozporu s tím, co chtěla církev a snažila se ji podmanit.

Ale koho to zajímá? Lidé, kteří věří ve věčný národ a věčný český stát, si asi představují, jako pan Zaorálek, že církev založil praotec Čech po příchodu na Říp a všechen majetek jí dal jen do užívání k účelům, které sepsala praslovanská byrokracie. Něco v tom smyslu prohlásil Zaorálek v pořadu Události komentáře. Počkejme, až se „lid“ probere ze současného transu, začne znova přemýšlet a stane se z „lidu“ občanskou společností. Strašně nerad připomínám ČSSD, že jejich nápad není originální. Už v roce 1945 tvrdil na lidovém shromáždění ministr Ďuriš, že pozemková reforma napravuje Bílou horu. Ve jménu tragické bitvy brojil proti šlechtě a katolické církvi jako nepříteli národa. Takovýhle národní socialismus se snad už přežil, nebo ne?

Zdroj:

Zaorálek: Masakr na Bílé hoře se opakoval

k historii raného novověku www.opera-historica.com