Nechci kazit radost z toho, že na Ukrajině zvítězila demokracie. Ale ptám se: Neměli bychom se trochu víc zajímat o to, koho jsme se zavázali politicky i finančně podporovat? Řeči o tom, že na Ukrajině nezvítězila demokracie, ale nacionalismus, se vydávají často za pouhý výmysl ruské propagandy a my Češi samozřejmě nevěříme ničemu, co říkají ruská média. Navíc nám pravdu zakryla i veřejnoprávní televize, která revoluci líčí zcela nerealisticky jako střet hodných bojovníků za demokracii se zlým státem. Je však třeba uznat, že ruská média si sama uškodila tím, že ukrajinské nacionalisty paušálně označují za „banderovce“ a „fašisty“, aby posílila asociace s druhou světovou válkou, a navíc často sklouzávají k tomu, že převrat líčí jako dílo tajných služeb USA či nějaké jiné západní země. Ukrajinská vláda se rozhodla bojovat proti těmto pomluvám vědou. Televize odvysílala názor psychologa Sergeje Sodina, že mýtus o „banderovcích“ je jen psychickou reakcí na nastolení nových poměrů. Lidé, kteří se nedokážou přizpůsobovat, se prý bojí ztráty jistot a vymýšlejí si pak skryté síly v pozadí, na které mohou svalit odpovědnost za problémy země. Jeho kolega Borislav Chomulenko k tomu dokonce dodal, že této sugesci podléhají zvláště osoby nervově labilní.
Trojzubec Stepana Bandery
Tuším, že riskuji zařazení mezi psychicky labilní jedince, ale nesměle připomínám, že za banderovce lze určitě považovat nacionalistickou organizaci Trojzubec Stepana Bandery, která se aktivně zúčastnila revolučních činů v Kyjevě i jiných městech západní Ukrajiny. Jednou z vůdčích postav je Dimitrij Jaroš, který na sebe nedávno upozornil názorem, že Rusy je třeba vybít. Trojzubec je hlavní organizací ve sdružení ukrajinských nacionalistů, které se nazývá Pravý sektor. K této polovojenské organizaci patří ještě oddíly „Poltava“, „Mrazivo“ a několik dalších sdružení. Do nedávna s nimi spolupracovala i skinheadská organizace Bílé kladivo. Bojovníci Pravého sektoru se zúčastnili demonstrací na Majdanu v Kyjevě, při kterých byli ozbrojeni střelnými zbraněmi, ze kterých – světe div se – opravdu stříleli. Něco, co jsme v objektivním zpravodajství ČT neviděli. Navíc musím říci, že k násilí se uchylovali i ostatní demonstranti. Na Majdanu bylo přeci několik desítek tisíc protestujících, zatímco počet členů Pravého sektoru se odhaduje nanejvýš na 500 osob. Tudíž nelze tvrdit, že četné projevy násilí ze strany demonstrantů, byly pouze dílem členů Pravého sektoru.
Sledoval jsem totiž na internetu i na regionálních ukrajinských televizí ch celou řadu reportáží a amatérských záběrů s vystoupeními ukrajinských vlastenců na barikádách i na politických schůzích mimo Majdan. Zpravidla se na nich hodně křičí, vlastenci mívají přes obličej černou masku, nebo i přilbu a nezřídka jsou ozbrojeni kalašnikovy. Z této dokumentace vyplývá, že i protesty na Majdanu rozhodně nebyly nenásilné – demonstranti najížděli do policistů bagrem, házeli na ně zapálené lahve, bodali do nich tyčemi a taky do nich stříleli. A podobné projevy násilí pak lze pozorovat na schůzích, kde revolucionáři domlouvají neozbrojeným úředníkům, radním, prokurátorům, či neznámým civilistům, kteří se stali obětí revoluční spravedlnosti. Ani ve veřejných projevech nemluví tito vlastenci nikdy o demokratických hodnotách, ale vždycky o věrnosti k Ukrajině. A postoj k Evropské unii? Podle Andrije Tarasenka z Trojzubce je Evropská unie zodpovědná za dekristianizaci Evropy a úpadek morálních hodnot. Takže pro boj na Majdanu jej asi motivovalo něco jiného než láska k evropské byrokracii. Asi si řeknete, že Pravý sektor jsou jen okrajoví extrémisté, ale pohled na hlavní strany revoluční koalice není o nic lepší.
Vítězové revoluce
Jednou ze tří nejsilnějších stran, které uzavřely ve Vrchní radě vládní koalici, je extrémistická strana Svobody. Jde o staré známé, na které si už léta stěžují židovské organizace z Ukrajiny a z Izraele. Vloni dokonce vyzvala izraelská politička Tsipi Livni k mezinárodnímu bojkotu této strany, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Tato strana vyprovokovala protistátní demonstrace už v minulosti, ale upozornila na sebe taky pochodňovým pochodem k výročí povstání ve varšavském ghettu, nebo vkusnou oslavou masakru v Babim Jaru. Na okraj podotýkám, že původní název této strany zněl Národně-socialistická strana Ukrajiny a ve znaku měla ukrajinský trojzubec v takové grafické podobě, že výrazně připomínal hákový kříž. V současné době usiluje tato strana o to, aby ministr vnitra uznal jejich bojové oddíly jako pomocné sbory policie a legalizoval jejich ozbrojení. Dalším členem koalice je strana Úder boxera Vitalije Klička, jejíž programové cíle vtipně vyjadřuje už její název. Nakonec je tu strana Julie Tymošenkové, do jejíhož širokého srdce se vejdou všechny názorové proudy současné Ukrajiny, včetně nacionalismu. Její strana se jmenuje v překladu Vlast a určitě od ní nelze očekávat, že se postaví proti stávajícími davovému šílenství. Zvlášť když se teď všichni politici předhánějí v horlivých projevech vlastenectví, do módy přišly kozácké účesy a láska k „mojí Ukrajině“ se stala nejvyšší hodnotou.
Opravdu tam vzniká demokracie?
Nelze se divit ruskému obyvatelstvu Krymu a východní Ukrajiny, že nemá důvěru k režimu, jehož hlavním programem je protiruský nacionalismus a vytvoření „ukrajinské Ukrajiny“. Ukrajinská média i vláda bohužel reagují spíše popíráním problému, místo aby nacionalismus kritizovaly. Navíc jedním z prvních činů, které učinily revoluční síly po uchopení moci, bylo zrušení zákona na ochranu menšin. Teprve tím se jim podařilo definitivně znepřátelit široké vrstvy ruského obyvatelstva. Snad by mohla trocha kritiky Evropské unie směřovat i proti stávající ukrajinské vládě, protože jinak to vypadá, že dáváme ukrajinským nacionalistům bianco šek na cokoliv. Nemůžu se zbavit dojmu, že taková politika národnostní napětí v zemi nezmírňuje, ale zvyšuje. Navíc už Evropská unie začala Ukrajincům slibovat dlouhodobou finanční podporu, ačkoliv se sama potácí v dluhové krizi. Pro začátek 11 mld. euro. Není takový slib jen živením iluzí u nich i u nás? Říkám to jen proto, abychom se jednou nedivili, že za evropské peníze na Ukrajině nevznikla žádná demokracie, ale jen další izolovaný stát, kde se zkorumpovaní demagogové drží u moci tím, že v obyvatelstvu živí nacionalistické vášně.
Psáno 12.3.2014 pro Echo24 (zveřejněno se souhlasem redakce)
Původní verze zde
Pozn. K titulu mě inspirovala jedna zajímavá česká kampaň proti neonacismu (Be kind to your local nazi...).
