Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč má Marie Terezie málo pomníků?

13. 05. 2017 13:00:00
V sobotu 13. 5. se bude v 16.00 klást základní kámen pomníku Marie Terezie v Praze. Co se počtu pomníků týče, panovnice daleko zaostávala za svým synem Josefem II. Bylo to popularitou?

Letošní 300leté výročí Marie Terezie zanechá v Praze trvalou stopu v podobě pomníku, který má vzniknout v novém parku u Prašného mostu. V den narozenin 13. května se bude klást základní kámen tohoto díla.

Ve stínu Josefa II.

Paradoxní je, že z dlouhodobého hlediska se panovnice málokdy dočkala podobné veřejné pocty. Co se počtu vzniklých pomníků týče, daleko zaostávala za svým synem Josefem II. Jemu vznikl velký veřejný pomník ve Vídni už v roce 1807 a ve druhé polovině 19. století nastala přišla doslova naprostá lavina jeho pomníků, které vznikaly v mnoha městech českých zemí a Rakouska. Osvícený panovník se totiž stal hrdinou německy mluvícího obyvatelstva, jakýmsi „německým císařem“. V českých městech ho Němci stavěli, aby konkuroval českým pomníkům mistra Jana Husa. To také vysvětluje, proč byla většina z těchto pomníků po roce 1918 odstraněna, takže dnes je můžete vidět asi jen v Šumperku, nebo Josefově.

Marie Terezie se takovouto národní hrdinkou nikdy nestala. První pomník jí byl odhalen ještě za jejího života v Klagenfurtu v roce 1765 – dnes už je tam místo něj socha z 19. století. Další malá socha vznikla jako součást výzdoby vídeňského Belvederu. Ale velkého slavného pomníku se dočkala, až když se v rakouské monarchii chopili vlády liberálové a změnili ji na konstituční monarchii. Díky nové historické koncepci Alfreda Arnetha začala být Marie Terezie oceňovaná jako zakladatelka této moderní konstituční monarchie, což měl vyjádřit i velký pomník, který začali liberálové plánovat, ještě když byli u moci. Kvůli náročnosti byl ale odhalen až v roce 1888, kdy se propáslo výročí narození a u moci už byl „kruh železné pravice“ hrabete Taaffeho. Změnila se i koncepce. Marie Terezie už neměla držet v ruce jen srolovanou pragmatickou sankci jako symbol ústavy, ale i žezlo jako symbol monarchie.

Velkolepý pomník ve veltruském parku

V českých zemích však Marie Terezie získala veřejný pomník velice brzy, jen se o něm moc neví. Dodnes stojí v zámeckém parku Veltrusy, kde ho postavil osvícený šlechtic Jan Rudolf Chotek jako připomínku na vladaře, jimž sloužil. Pomník Marie Terezie měl totiž ležet v ose, která navazovala na Chrám obránců vlasti a přátel zahrad, který byl zasvěcen Josefu II. Původní projekt byl objeven teprve nedávno Petrou Načeradskou z Národního památkového ústavu. Měla to být velkolepá stavba. V centru měla stát velká socha Marie Terezie, kterou měl zhotovit proslulý sochař Franz Anton Zauner. V oné době právě dokončil výše zmíněný pomník Josefa II. u vídeňského Hofburgu, takže to byl umělec přímo módní. Ke stavbě pavilonu a dalších soch zangažoval pražského architekta Georga Fischera, který pro něj zase zveleboval pražskou Stromovku. Hlavním ideovým autorem byl ̈však sám hrabě Chotek. Kolem sochy měl stát pavilon v pyramidálním tvaru. Měl jej zdobit nápis Justitia et clementia. Na rozích měly stát čeští lvi. „Lev je znakem Čech, též obrazem mužské odvahy a síly, vlastností, které charakterizují vznešenou paní,“ vysvětlil Chotek v plánu. Kromě nich tu ale měly stát i sochy panovnických ctností, jež navrhl jiný slavný umělec své doby – pražský malíř Josef Bergler. Ten chtěl kolem památníku postavit čtyři stromy – vavřín, dub, myrtu a olivu. Měly symbolicky vyjadřovat vlastnosti slavné panovnice. Čtyři sochy na stranách pomníku pak měly vyjadřovat alegorie „válečné slávy, zákonodárství a občanských ctností, mírnosti a ženských předností a konečně míru a jím chráněného umění.“ Pod střechou měl být pás s metopami, které měly alegoricky oslavovat činnosti, které Marie Terezie podporovala – poezii, zemědělství, obchod, průmysl, mír. Na budově začal pracovat v roce 1812 stavitel Jan Filip Joendl, sochy měl dělat Václav Prachner.

Chotek se plánu nevzdával a tvrdě na projektu pracoval i navzdory tomu, že právě probíhaly napoleonské války, které znamenaly pro celou zemi i jeho rodinu velkou hospodářskou zátěž. Z celého projektu byl ale nakonec realizován jen otevřený pavilon, který stojí v oválném prostranství chráněném valem. Z alegorických figur dokončil Václav Prachner jen sochu válečné slávy, kterou dodal v roce 1822. Jeho dědic Jindřich Chotek sochu přemístil do jiné části parku. Místní vesničané však nechápali, co má přesně symbolizovat a jméno boha války jim taky nic neříkalo, a tak začali soše ležícího muže říkat zkomoleně Mamlas. A toto jméno jí zůstalo dodnes.

Celý den 13. 5. 2017 probíhá na Pražském Hradě oslava výročí Marie Terezie. Zde program:

Autor: Ivo Cerman | sobota 13.5.2017 13:00 | karma článku: 9.18 | přečteno: 399x

Další články blogera

Ivo Cerman

Casanova věřil v Boha, ale trochu jinak....

Ve chvíli všeobecného úpadku evropských hodnot nás může zachránit jen filozofie člověka, který to s láskou myslel vážně...

25.3.2017 v 19:28 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 429 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 214 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 19.34 | Přečteno: 653 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 86 | Diskuse

Jiří Hermánek

Statisíce podpíraču? Tak to je pěkně na draka...

Moji ctění kolegové Turner a Vlk, každý svým osobitým způsobem, ztvárnili svůj názor na tu kreaturu, co sedí, jako žába na prameni, na Hradě a nehodlá tam vpustit žádného pravdoláskovce. To je tedy ale opravdu smutné.

23.6.2017 v 14:30 | Karma článku: 27.92 | Přečteno: 667 | Diskuse

Pavel Chalupský

Logika, Duše, Intuice.

Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.

23.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse
Počet článků 140 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2290

Jsem historik, píšu knihy, čtu knihy a pořád někam jezdím.Naposledy jsem vydal knihu "Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti." (2016), která ukazuje, že historie našich občanských svobod začíná dlouho před rokem 1918. Od osvícenské, ani liberální Evropy jsme nebyli izolováni. 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.