Jak legalizovat politickou činnost Ústavu pro soudobé dějiny AVČR?

Ku příležitosti 12. Sjezdu českých historiků předkládám kompromisní návrh. Stačí změnit zřizovací listinu ústavu a mohou dál bojovat za socialismus s lidskou tváří…

Ano, v Ústí nad Labem probíhá od úterý do čtvrtka 12. sjezd českých historiků a i já se ho zúčastnil. Říkal jsem si, že bych mohl tuto příležitost využít a navázat dialog s apologety socialismu z Ústavu pro soudobé dějiny, jejichž ředitel  si to se mnou chtěl v červnu vyřídit mocenskými, nikoliv vědeckými prostředky. Tehdy jsem pochopil, že stěžovat si mu na zákulisní metody výzkumné pracovnice Kateřiny Čapkové nemá smysl, přesto vidím jistou naději do budoucna. Sepsal jsem kompromisní návrh změn v zřizovací listině ÚSD AVČR v.v.i., chtěl jsem ho tam někde vyvěsit, ale nebyla příležitost. Nebyl jsem si ani jistý, jestli by to bylo vhodné. Ale snad se můj vstřícný krok nemine účinkem, zveřejním-li ho aspoň touto cestou. Může vypadat jako vtípek, ale je v něm i trochu té pravdy…

Vážený pane řediteli Ústavu pro soudobé dějiny AVČR,

Pro každého českého historika je nepochybně nejvyšší poctou, stane-li se jeho publicistická činnost podnětem pro jeho perzekuci ze strany mocných. Za tuto zkušenost vám děkuji. Uznávajíce silnější postavení Vaší veřejné výzkumné instituce, nabízím vám kompromis. Aby byla činnost Ústavu pro soudobé dějiny AVČR nadále zcela v souladu se zřizovací listinou, stačí v ní provést tyto změny:

NOVELA ZŘIZOVACÍ LISTINY ÚSD AVČR v.v.i. (NÁVRH)

III. (1.) Účelem zřízení ÚSD AVČR v.v.i. již není výzkum minulosti, ale politická činnost v současnosti, jež směřuje k odstranění demokratického právního státu a nastolení lepšího socialismu.

III. (2.) Výzkumní pracovníci naplňují tento cíl tím, že

• podávají klimatickou žalobu na ČR. Smějí tak jednat proti čl. I.6 Ústavy ČR, aby politická rozhodnutí již nevycházela z vůle většiny vyjádřené hlasováním, ale z vůle anonymního spolku „Klimatická žaloba“ vyjádřené soudním rozhodnutím.
• zakládají „pracovní skupinu pro dějiny postsocialismu“, která svým názvem předjímá hodnocení polistopadové demokracie. Zároveň smějí v názvu ÚSTR vidět předjímání hodnocení a faktické omezování ústavně zaručené svobody bádání a žádat jeho zrušení.
• Miroslav Vaněk si smí vytvářet falešnou autoritu na hodnocení současnosti založením „pracovní skupiny pro dobu (post)covidovou“.
• oddělení Michala Kopečka smí popírat éru totality tím, že zdůrazňuje chválu reformního socialismu a tvrdit, že totalitní režim byl založen na „společenském vyjednávání“.
• Vítězslav Sommer smí veřejnosti tvrdit, že komunistické Československo byl právní stát.
• smějí podporovat šíření xenofobních předsudků proti naší zemi účastí na konferencích Collegia Carolina a podílem na projektu Joachima von Puttkamer.
• Kateřina Čapková smí šířit v USA nepravdivá obvinění o českém iniciování holokaustu, českých koncentrácích a vrozeném českém antisemitismu. Za příp. škody, jako je třeba turistický bojkot Prahy, nenese ÚSD AVČR žádnou finanční odpovědnost.
• Matěj Spurný a Kateřina Čapková smějí na základě socialistického antisionismu sepisovat politická prohlášení proti Izraeli, nebo je aspoň chválit na facebooku.
• Adéla Gjuričová smí v médiích popírat význam Sametové revoluce
• Veronika Pehe smí současně být členkou redakce extrémistického časopisu A2Alarm, ostatní tam aspoň smějí psát v souladu s cílem v čl. III (1).
• Při plnění těchto úkolů nemusí výzkumní pracovníci dbát pravdivosti svých tvrzení, smějí zamlčovat, co se jim nehodí, a své chyby nemusejí opravovat, ani přiznávat.
• smějí ignorovat kritiku a reagovat psaním denunciačních dopisů, na které není obrana
• svým vystupováním na veřejnosti dávají výzkumní pracovníci ÚSD AVČR jasný vzor mladší generaci historiků a historiček, aby věděli, co se jim vyplatí a co ne.

II. (2.) I přesto, že politické strany a hnutí jsou v ČR ze strany státu financovány podle úspěšnosti ve volbách (zákon č. 424/1991 Sb.), ÚSD AVČR bude státem nadále financován jako veřejná výzkumná instituce (zákon č. 341/2005 Sb.).

IV. (1.) ÚSD AVČR nemusí jednat v souladu s Ústavou ČR a LZPS, ale v souladu s Parkinsonovým zákonem. Smí nabírat libovolný počet nových „výzkumných pracovníků“, pokud vyhovují čl. III (1).

IV. (4.) Předseda dozorčí rady ÚSD AVČR Bohumil Jiroušek poslouchá příkazy ředitele Miroslava Vaňka a nedozírá na ústav, nýbrž na jeho vnější kritiky.