Má česká demokracie nějakou zakládající myšlenku?

Je 28. říjen. Naší dnešní republice se často vyčítá, že na rozdíl od té první nevznikla na základě žádné filozofické myšlenky. Bylo to prostě jen pragmatické rozhodnutí po odtržení Slovenska. Zbyli jsme si a nemáme se tu rádi. Levičáci pravičáky, občané politiky, ateisté katolíky, chudí bohaté, venkov Pražáky atd. Radostně se chystáme svrhnout vládu nebo vystoupit z EU nebo „vyměnit politiky“ a namlouváme si, že to něco vyřeší. Nevyřeší, říkají jiní a přidávají, že špatně je tady úplně všechno, panuje „blbá nálada“, hrozná krize  a řešení neexistuje. Zdá se, že český občan dnes neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.

Vítězný návrh nové vlajky ČR. Ze serveru vlastenci.cz. Naše vlajka je dle Slováků porušením smluv o rozdělení Československa.

Vysoké ambice a velká zklamání

Při tom krátce po revoluci jsme si kladli vysoké ambice. Řečnilo se tu o tom, že vytvoříme nový typ demokracie a dáme světu něco, co ještě nezná. Měla to být demokracie bez politických stran, mimo levici a pravici, úplně nový experiment. V společenskovědních knihách té doby naleznete tvrzení, že v Čechách zakládáme směr humanitní antropologie jako naprosto nový směrodatný obor. Později jsme se upnuli na myšlenku, že budeme hospodářský tygr východní Evropy, něco jako Tchaiwan a Jižní Korea. Malý, ale prosperující stát, který je pro ostatní předmětem závisti.   Zkrátka tenkrát byly ambice vysoké a počínali jsme si, jako bychom chtěli reformovat celý svět.

Pak přišel rok 1997. Zjistili jsme, že nejsme a nebudeme hospodářský tygr. Nevytvořili jsme ani účinné legální mantinely pro působení politických stran a topíme se v korupci. V EU platíme spíše za exoty, naše historické zkušenosti a politické názory jsou bez obtíží přehlíženy. Řešení, která letos přinesla protivládní hnutí, jsou spíš z kategorie přihlouplých absurdit. Korupci vyřešíme tím, že nebudou politické strany. Nazveme je jinak? Zakážeme slovo "strana"? Vyměníme politiky.  Za koho? Do čela státu měli jít ti, kteří jsou telepaticky napojeni na „emoční inteligenci“ (ano, tak zněl program jistého protivládního hnutí.). Pak přišla řada na Kondratěvovy vlny, které představila madam Švihlíková a ProAlt, a teď nás mají k řešení dovést Janečkovy „vlny evoluce“. Stačí na nich plout. Skočit do Kondratěvovy páté fáze ekonomického vývoje a nastane ráj.

Státotvorná levice zjistila ve volbách roku 2002, že pro úspěch stačí „socialistický konzervativizmus“. Nemusí se vymýšlet nic nového. Stačí bránit reformám, nevracet ukradený majetek v restitucích a nerozprodat "národní majetek". Takový sociální program se dá hezky skloubit s národoveckou ideologií a lacinou proticírkevní a protisociální agitací, což jsou všechno myšlenky, na které český volič slyší. Pravice na to reaguje jen otřepaným ideálem vyrovnaného rozpočtu, což není žádná všeobecně uplatnitelná zásada, ačkoli jí se všechno zdůvodňuje. Čili, dnes už nechceme reformovat svět, nezvládáme ani vlastní problémy.

Zbývá jen návrat k socialismu?

Vybudovali jsme ten náš „kapitalismus“ (alias demokracii) špatně? Jako historik nevidím moderní demokracii jako ideál, který by někde existoval v ryzí podobě, a pak šlo jen o to, ho bezchybně realizovat. Oni ani v Americe roku 1776 netušili, co vše přinesou budoucí staletí. Řada problémů vůbec neexistovala, takže na ně ani nebylo možno mít od začátku nějaké „demokratické“ řešení. Od svobody jednotlivce, přes sociální práva dělníků, až po práva národností nebo vztahy států uvnitř unie, to vše byly problémy, které se musely stále opakovaně řešit. Podstatné bylo mít vůli řešit je určitým způsobem. Demokraticky? Spíše spravedlivě.

Ani naši neoblíbení politici nemohli začátkem 90. let předjímat všechna řešení. Na ústavě i řadě zákonů je vidět, že vznikaly s negativním cílem zabránit návratu komunistické diktatury. Vezměte třeba ustanovení, že „stát se nesmí vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“ (Listina, čl. 2). Tvůrci tohoto článku Listiny práv měli asi na mysli marxismus-leninismus, ale zpětně to vypadá, jako by si stát zakazoval jakoukoli vůdčí myšlenku. Nedivil bych se, kdyby se na tento článek ústavního pořádku odvolávali i někteří nemyslící politici (Mít názor? Zakazuje nám to ústava!)

Našla by se řada dalších kuriozit v naší ústavě (třeba střídání pojmů „demokratické základy“, „principy“ ad.), ale přesto je nepochybné, že i v roce 1992 vznikala republika s pozitivním cílem politické spravedlnosti, který ale bylo třeba stále znovu uskutečňovat. Až do toho roku 1997 se zdálo, že nová řešení na nové problémy nalézáme. Jenže vize hospodářského tygra byla mylná a po pádu posledního „demokratického cíle“ se zdá, že lidem nezbývá nic jiného než návrat k socialismu. Mám na tu věc jiný názor, ale jelikož jsem historik a ne ekonom, mám při tom tendenci zohledňovat spíš kulturní a ne ekonomické faktory. Můj názor asi bude na někoho působit naivně.

Přestaňme podceňovat humanitní vzdělávání

Ale osvícenští filozofové zdůrazňovali vždycky, že společnost se zlepší vzděláním, zatímco u nás se tahle metoda nějak přestala připomínat. I na reformu VŠ měli největší vliv ekonomové. Jak potom můžeme očekávat, že lidé budou znát jinou politickou variantu než modročervený socialismus, když se ji ve vzdělávacím systému, ani z našich společenskovědních oborů nemohli dovědět? Už to, že mnozí označují polistopadový režim marxistickým výrazem „kapitalismus“, ukazuje, že pořád myslíme v mezích marxistické ideologie a jen převracíme znaménka. S tím souvisí i představa, že řešení nalezneme „na Západě“, kde přeci existuje jednolitá buržoazní věda, která zná správná řešení. Ano, je dobré zjišťovat cizí názory, ale řešení na svoje problémy si musíme vymyslet sami. Korupce a další naše problémy mají co do činění se zanedbáváním normativních věd (etika, jurisprudence, politická filozofie), takže bychom právě v těchto oborech měli přidat. Tyto disciplíny jsou zanedbávány na všech úrovních našeho školství a taky ve vědě. Neumíme zkrátka správně „vymyslet“ právní stát, politické principy, pojmenovat chyby atd. Při tom jako Češi máme na co navazovat, jenže to nechceme vidět, protože konzervativně udržujeme národovecké pojetí dějin a přízemní orientaci práv a politologie.

Zapudili jsme své osvícenství ve prospěch národního obrození. Chybí nám tedy ten skutečný startovní bod sekulární politické kultury, jímž není 1. leden 1993, ani 28. říjen 1918. Je to osvícenství, které položilo základy všem hlavním zásadám, na která se naše „obnovená demokracie“ odvolávala. Jenže naše osvícenství bylo katolické. Ale bylo taky multikulturní. V době, kdy ve Francii byla tolerance vůči Židům a jiným národnostem jen teorií, u nás se v jedné zemi městnalo obyvatelstvo různých jazyků a víry, včetně Židů a frankofonní šlechty. Zkusil jsem na nás upozornit ve sborníku The Enlightenment in Bohemia, který jsem vydal loni v Oxfordu. Ačkoli jsme tu mívali silnou školu přirozeného práva, etiky i josefínské teologie, dali jsme po roce 1989 přednost tradicím vypůjčeným ze zahraničí. Bohužel už první republika zbytečně zavrhla dobu Rakouska(-Uherska) a usnadnila tak pozdější přerušení kontinuity.

Jenže hledání přerušené tradice, promýšlení řešení a reforma vzdělání nejsou kroky, které by přinesly zlepšení ze dne na den. A takové rychlé řešení ani neexistuje. Pro všechny naše vlády byla vzdělávací politika druhořadá záležitost a zvlášť humanitní vědy se podceňovaly. Jenže právě v téhle oblasti je, dle mého názoru, klíč ke zlepšení. Proč to nezkusit?

ODKAZY

Tady je stažení úvodní studie, srhnující etiku českého osvícenství:

Cerman, Introduction: The Enlightenment in Bohemia, SVEC 2011:7 http://uhs.ff.jcu.cz/struktura-ustavu/05-cermanintro.pdf 

Tady je ta má knížka k prohledání ve Stanfordu:

http://searchworks.stanford.edu/view/9259274 

Tady je zajímavá úvaha Karla Schwarzenberga k 28. říjnu z jeho blogu. Je to o "budování státu", což je trochu jiná perspektiva, než ta, o které tu píšu. Metafora budování (kapitalismu, státu, demokracie atd) ve mně vyvolává představu, že jde o plnění onoho nikde neexistujícího ryzího modelu. V důsledku to může lidi demotivovat. Takže já píšu spíš o neustálém uskutečňování demokracie, na tom je ostatně založeno "průběžné zákonodárství" moderních demokracií, které jsou schopny formu státu neustále proměňovat. Viz myšlenky vynikajícího německého filozofa Otfrieda Höffeho (od nás z Tübingen).

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-schwarzenberg.php?itemid=17949

Citát: "Zanedbali jsme to nejdůležitější, totiž nastolení vlády práva a spravedlnosti. Masarykovo heslo ‚Nebát se a nekrást‘ si mnozí zkrátili na pouhé ‚Nebát se nekrást‘.“

 V článku jsem použil k ilustraci návrhy nové vlajky ČR ze soutěže na http://nova-vlajka.vlast.cz/soucasna-vlajka/

K dějinám české vlajky: http://zpravy.idnes.cz/cesk-oslovensk-e-vlajce-je-90-let-tvar-jejiho-tvurce-zname-az-dnes-pwh-/domaci.aspx?c=A100329_121505_domaci_jw