Schwarzenbergové bojovali proti nacistům

Bývalý Parteigenosse SSO František Matějka si libuje v nacistických přirovnáních. Obzvláště rád nazývá Karla Schwarzenberga „protektorem“ a čtenářům blogů iDNES.cz tak podsouvá, že si český knížecí rod mají spojovat s ně

Možná se pan Matějka jen příliš často díval na večerníčky s Rumcajsem a Krakonošem. Možná ho straší židovský nos jičínského knížepána nebo obří licousy krkonošského Trautenberga... Ale pryč už s tím dětinským strachem ze šlechticů! Dnes je přeci Herr Matějka už velký kluk a baví se obrannou střelbou. Snad jemu i jeho čtenářům pomůže zbavit se toho strachu, když se podíváme na pár fakt o postoji Schwarzenbergů k německému nacismu. Ty, kteří se chtějí bát a chtějí věřit v cizáckou šlechtu, to asi nepřesvědčí, ale někoho snad přece...

Proti nacismu

Předně Schwarzenbergové se od svého příchodu do Čech ztotožňovali s českým vlastenectvím. Už od 60. let 17. století panovala v rodě tradice, že nejstarší syn a dědic se učil česky. Co dělali v té době předci Čecha Miloše Zemana, není známo. V konstitučním období rakouské monarchie pak předáci orlické větve rodu podporovali staročeskou stranu. Ve své horlivosti šli tak daleko, že si získali nemilou pověst příliš pročeských národovců. Karla III. ze Schwarzenbergu vyzvali konzervativní kruhy roku 1862, aby pro svůj pročeský aktivismus složil důstojnickou hodnost, Karel IV. ze Schwarzenbergu byl zase diskvalifikován pro funkci místodržícího, protože byl příliš pročeský.

Vzestup nacismu v Německu se hnusil knížeti Adolfu Schwarzenbergovi z hlubocké primogenitury i orlickým Schwarzenbergům. Kníže Adolf ze Schwarzenbergu daroval nemalou finanční sumu na budování československého opevnění a ve svých zápiscích a dopisech často nadával na ruský bolševismus a německý nacismus. V roce mnichovské zrady napsal britskému příteli: „Jestli vy britští blázni budete pokračovat tímhle způsobem, budou Hitler a Mussolini tak silní, že i vás rozdrtí napadrť.“ Nakonec začal v Keni budovat jakousi ideální farmu, kam hodlal uprchnout, kdyby střední Evropu ovládli nacisté. V roce 1939 skutečně emigroval, uprchl do USA, kde vystudoval politologii na Columbia University. Před tím už měl vystudovaná práva. Zároveň podporoval československou exilovou vládu a prezidenta Beneše. Jeho znalost americké demokracie, kterou tehdy intenzivně studoval, by se v poválečném Československu určitě hodila, ale socialismu oddaná česká veřejnost dala přednost jiným hodnotám...

Bratři Karel VI. a František Schwarzenbergové z orlické větve rodu se angažovali v domácím odboji. Oba podpořili deklaraci české šlechty na podporu Československa, kterou předali prezidentu Benešovi 17.9.1938. Bylo to vpředvečer Mnichova, ale Schwarzenbergové deklarovali věrnost českému státu i za okupace. Další méně známé veřejné prohlášení české šlechty předal Karel ze Schwarzenbergu prezidentu Háchovi v lednu 1939. V ní deklarovaly staré české rody věrnost národu. Jako by to nestačilo, předal František ze Schwarzenbergu v září 1939 Háchovi další otevřený dopis, v němž šlechtici deklarovali věrnost „tělu národnímu“. Nacistická cenzura však dopis nepustila do tisku a odplata na sebe nenechala čekat. Majetek hlubocké primogenitury zabavilo Gestapo, majetek orlických Schwarzenbergů i dalších rodů, které podpořili deklarace, se ocitl pod nucenou správou. Někteří šlechtici skončili v koncentračních táborech. Mezi nimi byl i kníže Jindřich ze Schwarzenbergu, který v době okupace řídil správu majetku hlubocké primogenitury. Na Himmlerův příkaz byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po propuštění v roce 1944 musel nastoupit jako dělník v továrně na elektropřístroje v Linci, kde zůstal až do konce války. Na následky věznění zemřel předčasně již ve 62 letech.

Ale kromě toho Schwarzenbergové skutečně bojovali. František využil už své právnické promoce v květnu 1938 k tomu, aby veřejně deklaroval, že je připraven splnit svou vojenskou přísahu a bránit Československo se zbraní v ruce. V roce 1945 Karel VI. ze Schwarzenbergu zorganizoval v Čimelicích odbojovou skupinu, zatímco  František a Arnošt Schwarzenbergové bojovali na barikádách v Praze. Odbojovou činnost Karla VI. ze Schwarzenbergu doložily archivní dokumenty, které 25.1.2013 zveřejnil server iDNES.cz.

Suverenita? Spíš izolacionismus

Mytická suverenita, kterou prý dnes Schwarzenberg ohrožuje, není žádná samospasitelná hodnota. V rozporu s tím, co kviká Matějka ve svých článcích, si už prezident Masaryk uvědomoval, že bezpečí a prosperita moderního státu závisejí na úspěšném začlenění do mezinárodních spojeneckých struktur. „Dnes taková absolutní suverenita jako bývala dříve možná, už není. Vidíme, že pořád kus po kuse ztrácí absolutnost každé suverenity proto, poněvadž pořád větší vzájemnost států a národů vzniká. (...) V Evropě už i veliké státy – nemají už té absolutní suverenity,“ píše Masaryk v brožuře Student a politika. Je třeba vybudovat větší celky hospodářské a integrovanou Evropu, píše dále. „Rostoucí mezinárodnost naopak zaručuje menším celkům samostatnost, ovšem samostatnost relativní.“ Tolik sám TGM.

Nezapomínejme, že Mnichovská katastrofa byla způsobená tím, že Československu se nepodařilo  začlenit se do mezinárodních struktur, které by ho politicky a hospodářsky podpořily ve chvíli zkoušky. Ano, už tenkrát se objevil vypjatý český fašismus, ale ten nás nezachránil. Ani dnes nám nepomůže. Matějka, Strana svobodných občanů, paní Bobošíková a Václav Klaus mají zřejmě jiný názor. Tato část politického spektra nehájí suverenitu, ale doporučuje izolacionismus. A to je pro malou zemi uprostřed Evropy sebevražedný směr.

Česká Volksgemeinschaft?

Ve skutečnosti jsou to právě tito samozvaní mluvčí národa, kdo zastává názory podobné nacistické ideologii. Mám na mysli hlavně ideál Volksgemeinschaft jako pospolitosti čistého národa, ze kterého jsou vytlačeny „cizí“ prvky a která se sama přesvědčuje, že všechny problémy vyřeší jakousi zázračnou národní soběstačnosti. Pro uplatnění ve Volksgemeinschaft je více než kvalifikace  schopnosti nutný správný národní původ. Včerejší vyjádření odcházejícího prezidenta Klause nám to znovu připomnělo. Václav Klaus podpořil v kandidatuře Schwarzenbergova protikandidáta, protože prezidentem prý má být někdo, kdo „patří do této země, je součástí této země“, kdo zde strávil celý život a zažil s touto zemí dobré i zlé.  Copak Schwarzenberg ze zahraničí nepodporoval českou občanskou společnost i ve zlých chvílích? Nepomáhal snad českému disentu?

Škoda, že už nežije Arnošt ze Schwarzenbergu, zatčený komunisty v roce 1953 a odsouzený jako třídní nepřítel. On po komunistickém puči neodešel do exilu a v Čechách zůstal i po propuštění z vězení, aby pečoval o rodinnou hrobku na Orlíku. Ale uznal by Klaus, že tento vězeň svědomí „patřil do této země“? Něco mi říká, že ne. Nejde o to, že někdo emigroval a někdo ne. Jde o to, že názory Klause a dalších zástupců tohoto novodobého národovství vyčleňují šlechtu i jiné „cizí elementy“ z české Volksgemeinschaft, kde chtějí sami hrát roli jakési völkisch elity.

Dnešní prezidentský kandidát je synem onoho Karla VI. ze Schwarzenbergu z orlické větve rodu, který za mnichovské krize i za okupace podporoval český stát. To, že je bilingvní, se mi nejeví jako nevýhoda, ani jako zrada národa. Pro prezidentskou funkci je jeho světovost spíše výhodou. Zdá se, že ještě důležitější je fakt, že reprezentuje demokratické názory. Neříkám pravicové, ale demokratické. Rodící se jednotná protischwarzenberská fronta ukazuje, že v této volbě opravdu nejde o boj levice a pravice, ale o boj demokratického směru s „lákavými“ alternativami. Schwarzenberg možná nepatří do náckovské Volksgemeinschaft, ale určitě patří do české občanské společnosti. Budu ho volit.

 Schwarzenberg o Benešových dekretch