Zemanův „důkaz pravdy“. Přepis debaty o Benešových dekretech

Zemanův „důkaz pravdy“ v podobě záznamu debaty, jej usvědčuje ze lži. Přečtěte si kompletní transkripcí obou diskuzí o Benešových dekretech a přesvědčte se, kdo co doopravdy řekl. Pokud vás to udivuje, zeptám se: Co jiného čekat od politika, který kdysi halasně vytruboval, že má kufřík s jasnými důkazy, že ministr Ruml připravuje policejní stát, či důkazy o tom, že Zieleniec jako ministr uplácel novináře. Neměl nic, samozřejmě. Kolikrát se musí Zeman ještě znemožnit, než jeho voliči pochopí, že se na funkci prezidenta NEHODÍ. Chcete, aby nás podobnými „důkazy pravdy“ znepřátelil s celým světem?

1) Přečtěte si to, prosím, velmi pozorně a dávejte pozor na výraz „válečný zločinec“. Vidíte, kdo ten výraz doopravdy opakovaně použil? Karel to nebyl. Zejména voliči Jana Fischera, ať si to přečtou. Ten přeci prohlásil, že nepodpoří kandidáta, který označil prezidenta Beneše za válečného zločince...

2) Odsuzujete vlastizrádce Schwarzenberga za to, že o dekretech řekl, že již nejsou právně účinné? Tak to měl, prosím, pravdu. Probíral jsem to s odborníkem na ústavní právo. Benešovy dekrety již nezakládají nové právní vztahy, v tom smyslu jsou neúčinné. Jinými slovy – kdyby se tu objevil nějaký Němec či Maďar, nebude mu kvůli jeho národnosti zabaven majetek, nebude považován za osobu státně nespolehlivou.

Navíc, některé dekrety byly skutečně zrušené, ony se totiž netýkaly jen německé otázky. Některé znárodňovaly doly a některé průmyslové podniky, potravinářský průmysl, akciové banky ad. Zákon o úpravě státního občanství byl implicitně zrušen už v roce 1949.

Ještě, že tak. Principy, na kterých byly založeny dekrety, mohou stěží být základem práva demokratického státu. Dekrety trestaly pro národnost, zaváděly privilegovanost „slovanských zemědělců“, trestaly retroaktivně, v některá jejich ustanovení byla nejasně formulovaná, dekrety neumožňovaly obviněným spravedlivý proces a prodlužované retribuční dekrety pak omezovaly občanská práva rozsáhlých skupin obyvatelstva. Nicméně dle právníka Jana Kuklíka, který se vyjevil v prezidentské debatě na ČT 24.1., je zřejmě text dekretů zcela v pořádku.

Nález ÚS č. 55/1995, na který asi naráží Zeman, se týkal pouze stížnosti na dekret č. 108/1945, neschvaloval tedy účinnost všech dekretů. Zeman tedy také nemluvil bez chyb, udělal jich spoustu. V transkripci jsem je podtrhl: Posselt není předseda ale mluvčí SDLM, dekrety nebyly recipované, ale ratihabované, prezident Beneš se nejmenoval Eduard ale Edvard, v Haagu nesídlí Mezinárodní tribunál proti válečným zločincům, ale Mezinárodní trestní soud.

3) Odsuzujete Schwarzenberga za to, jak hodnotil „odsun“? S tím, co říká o morálním hodnocení nelze než souhlasit. Že se staly křivdy, bychom si snad mohli přiznat. Nebo je i tohle vlastizrada? Připomeňme si, že ve svých lepších letech odsuzoval odsun Němců i Zeman. Prohlásil to ve Federálním shromáždění ČSFR 25.10.1990.  To odhaluje další nepěknou vlastnost: Zeman zásadně mění svoje názory, nelze mu věřit. Schwarzenberg je v otázce odsunu Němců aspoň konzistentní.

ČT, Čtv 17.1.2013

Moravec: „V případě, že by se vláda s parlamentem rozhodly zrušit platnost Benešových dekretů jako klíčového dokumentu, jak byste jako prezidenti vystupovali? Stručně, jasně, výstižně. Odpověď Karla Schwarzenberga...“

Schwarzenberg: „Já bych je na to upozornil, že Benešovy dekrety už neplatí 20 let. Protože přijetím Listiny lidských práv a svobod do ústavy přestala platnost Benešových dekretů. Ovšem nebyly zrušeny ex nunc, tedy od roku 45, nýbrž od okamžiku, kdy tato ústavní listina byla přijata. Ale ony jsou zrušeny - co je zrušené, už nemůžu ještě jednou zrušit.

Moravec: „Odpověď Miloše Zemana?“

Zeman: „Naprosto nesouhlasím. I Ústavní soud, což by měl pan Schwarzenberg vědět, jasně konstatoval, že nikoli Benešovy dekrety, ale zákony Národního shromáždění Republiky československé, které prezidentské dekrety recipovaly v roce 1946 - diplomat jako vy by měl používat správnou terminologii a neplést si zákon s dekretem – tedy že tyto zákony jsou nedílní součástí českého právního řádu.

Ale, pane ministře, vaše odpověď – ač jsem jinak dnes mimořádně přátelsky naladěn - mne přece jenom nabudila k jistému protiútoku. Ale samozřejmě, když pan Moravec dovolí, bude poctivé, abyste na tento protiútok odpověděl. Je pravda, jak sám uvádíte ve svém autorizovaném životopise, že jste radil Václavu Havlovi, aby se omluvil sudetským Němcům? - Otázka číslo jedna. Otázka číslo dvě: Je pravda, co tvrdí váš neautorizovaný životopisec - abych byl objektivní - v nakladatelství Profil ve Vídni, že jste se vyjádřil, že sudetským Němcům je třeba vrátit jak občanství, tak majetek? A konečně za třetí: Je pravda, že ve vydání časopisu nikoli Sudeten… Sudetendeutsche Zeitung, ale Süddeutsche Zeitung, což je poměrně seriozní německý list, předseda Sudetoneměckého landsmanšaftu Bernd Posselt vyjádřil radost nad vaším postupem do druhého kola s nadějí, že se obnoví, nebo rozšíří spolupráce s tímto krajanským sdružením? Opakuji, z ničeho z toho vás neobviňuji… Dohodli jsme se na perfektní, férové hře. Položil jsem vám pouze tři otázky, nic více, nic méně.“

Moravec: „Odpověď Karla Schwarzenberga…“

Schwarzenberg: „Já se raduji z každýho, kdo má radost, že já jsem postoupil ať je to Posselt, nebo někdo jinej. Za druhé. Myslím, že jste ne úplně přesně překládal, co jsem tehdá řekl. Je tomu už delší dobu, ale zajisté jsem to nevyjádřil tak, jak to teď říkáte. Poněvadž já svá slova právě v této otázce velice vážím. Já jsem vždy říkal - a na tom trvám -, že to, co jsme v roce ´45 spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, by se octli v den Haagu, kdyby tehdá ještě existoval.“

Moravec: „Děkuji, děkuji...“

Zeman: „Beneš by byl teda podle vás souzen jako válečný zločinec, protože nic jiného jste teď neřekl. V Haagu je totiž Mezinárodní tribunál proti válečným zločincům.“

Moravec: „Chceme slyšet odpovědi na ty tři otázky.“

Schwarzenberg: „Já bych chtěl opravdu citovat Václava Havla, který říkal, že bohužel, jsme byli taky nakaženi bacilem nacismu, když jsme spoluobčany, i ty, kteří byli nevinní, odtud vyhnali. Něco jiného bylo s těmi, kteří se provinili proti republice, ale připomínám, že jich spoustu nezradili republiku. Já vím..,Nnapříklad: do kumpačky mého otce - jako -, uměl dobře německy, tak němečtí branci byli obyčejně v jeho kumpačce -, během mobilizace nastoupili všichni. Ani jeden nechyběl. Připomínám, - řekněme ­-, horníky v Mostu a jinde, ti byli členy sociálně demokratické strany tehdá, nebo taky částečně komunistické. A věru nacisté nebyli, přesto všichni na to doplatili. Připomínám taky, že například podíl sudetskoněmeckého kléru v koncentráku a na popravištích byl větší než v Německu, či v Rakousku. To si člověk musí uvědomit fakta. Ta historie je poněkud složitější, než si myslíme. Že jsme uplatnili tento princip kolektivní viny, neohlíželi se, jestli jeden byl, někdo loajální k republice, nebo jestli se proti ní provinil, to je to, co našim předkům vyčítám. Tehdá jsme opravdu závažně pochybili. A na tom trvám.“

TV Prima Family, Pá 18.1.

Schwarzenberg: Já přiznávám, že jsem se nepřesně vyjádřil. Pozbyly účinnosti. Platný jsou, jsou součástí českého právního řádu, ale pozbyly účinnost.

Zeman: Nebýt této vaší vsuvky, tak bych v zájmu přátelské a kolegiální diskuze nereagoval na pana ministra, ale tuhle vlajku jsem si vzal z jednoho prostého důvodu. Pan ministr včera, a přehrajte si ten záznam, pokud jste to neviděli. Pan ministr včera označil Eduarda Beneše za válečného zločince, který patřil před haagský tribunál. Přehrajte si zaznam! A tak jsem si jako mírný protest proti tomuto výroku dal na klopu českou vlajku.

Schwarzenberg: Já jsem nikdy neřekl toto o prezidentu Benešovy. Já jsem jenom řekl, a to je pravda, že za obdobné činy se dneska bývalí politici či generálové bývalé Jugoslávie nebo z Afriky dostávají právě před mezinárodní trestní soud. To jsem řekl.

Zeman: Pane ministře, jak se říká, spolu chyceni, spolu pověšeni, nabízím vám důkaz pravdy, protože já jsem se na ten záznam včera díval. Tam jste naprosto jasně Eduarda Beneše jmenoval, takže nemluvíte pravdu a já vám nabízím sázku o cokoli, pokud se prokáže, že pravdu nemluvím já.

Schwarzenberg: Já jsem řekl, že za podobné zločiny se dneska, se mi..., že by se..., kdyby dnešní právo tehdá platilo...

Zeman: Jmenoval jste Beneše nebo ne? Ano, nebo ne?

Schwarzenberg: Já jsem předtím jmenoval Beneše, ale neoznačil jsem ho jako válečného zločince. To jste řekl vy.

Zeman: Do této chvíle respektive do včerejška bych naprosto respektoval, že budete prezidentem České republiky. Ale ten, kdo označí, a znovu nabízím důkaz pravdy v podobě onoho záznamu, jednoho z prezidentů Československa za válečného zločince, mluví jako Sudeťák, a ne jako prezident.

DOKUMENTY:

Videozáznám obou debat v jednom klipu - podívejte se!

Benešovy dekrety (německy): http://www.mitteleuropa.de/gesetze.htm

Seznam všech vydaných dekretů od r. 1940

Seznam všech republikovanýc a ratihabovaných (od r. 1945)

Třicet případů Miloše Zemana