Ve svém životě jsem už poznal, že samozřejmě určitá morálka a mravnost jsou potřebné, ale že ti, kteří o nich hovoří nejvíce, jsou většinou prázdní a jaloví krasořečníci.

S odstupem času se tak dívám i na Václava Havla.

Výborný článek, který zde bohužel zapadne. A za škodu považuji, že zdejší prostor bohužel nevytváří podminky pro širší dizkuzi.

Protože Charta 77 jako tema k rozsáhlé otevřené diskuzi, by si rozsáhlejší prostor zcela jistě dnes, kdy kritika k ní směrovaná už není tabu, zasloužila.

PS. S většinou textu problém nemám žádný, jen s některými myšlenkami bych se pokusil polemizovat a jiné trochu rozvedl, protože by podle mne větší rozvedení zasloužily.

Samozřejmě jsem karmu dal!

Po opětovném přečtení mne zaujala věta: "Člověk sice má schopnost poznat správné principy jednání, ale jeho slabost mu neumožní podle nich stále jednat" Okamžitě se mi vybavil Václav Havel.

Jen taková malá, zcela bezvýznamná poznámka: Jak nám ukazují dějiny, lidé se vždy bouří proti režimu, když se nemají dost dobře. Ačkoliv se socialistické Československo mělo nesrovnatelně lépe než Rusko pod Brežněvem nebo Polsko, dokonce i lépe než lidé v NDR - část politicky myslících lidí a ovšem i morálně akcentovaných jedinců se potřebovala vzbouřit proti komunistickému režimu. To zastřešovala Charta - nabrala pod sebe bývalé komunisty vyhozené z KSČ, křesťany, anarchisty z undergroundu a nespokojené občany všeho druhu. Byly jich jen asi 2000 v nejhorší době. Ostatní mlčeli nebo hudrali si doma. Husákův režim byl tak prohnilý, že musel padnout - a stačilo zmlátit demonstranty na Národní, uvolt zprávu, že student Šmíd zemřel (agent StB ve skutečnosti) a lidé byli v ulicích. Nedošlo ale ani k Majdanu, ani k HongKongu, ani k Minsku - čs. komunisti to zabalili velmi rychle a únik hledali v dohodě s chartisty, kteří obratně založili OF, jakýsi Národní výbor předání moci, v čele nové vlády stanul komunista Čalfa. Fakticky: amorálně byla rozdělena moc v zemi mezi opoziční demokraty a komunisty, kteří rychle zahodili legitimace a de facto dostali milost od revolucionářů, kteří vlastně neexistovali. Revoluci vývoj utekl. A tak nebyla prolita ani kapka krve - s výjimkou těch, kteří snad krváceli na Národní. Češi vlastně zase ukázali světu jako se dělá švejkovská revoluce a do čela už se chystali političtí giganti - Klaus a Zeman. Moderní Čech byl kombinací Švejka, Klause a Zemana, určitě ne Havla.