Tak jsem si ten původní článek musel přečíst (díky za odkaz na něj) - a připadá mi docela objektivní, věcný, pozitivní, "filosemitský", škoda jej shazovat nějakými "znaleckými" spory...

Buďme rádi dneska za takové články.

Nejsem žádný odborník na židovskou problematiku ani historik, ale trochu mě to zajímá a tak jsem si přečetl knihu o pianistce v Terezíně. Je to z hlediska historie hodně poučné, a to nemluvím o tom, že ta paní jednu dobu žila u Štrossmajeráku v Praze a já tu oblast znám - nastěhoval jsem se tam v roce 1982. Tehdy jsem netušil, že tu kdysi žili Židé a často stavitelé činžovních domů. ...A chtěl bych podotknout, že to z polemiky s tím panem Kolářem vypadá, jako by tady byla nějaká jednotná uvědomělá židovská menšina. Z knihy o paní klavíristce mi ale vyplynulo, že část českých židů byla nábožensky vlažných a vlastně to byli jen etničtí Židé. Často se neidentifikovali s původním židovským náboženství, někdy přijali křesťanství, za Rakouska-Uherska se hlásili k němectví, měli německá jména a vystudovali německé školy. Čechům asi i proto připadali jako cizorodý prvek. Měli pak dvojitý problém: nejdříve s nacisty, pak s Čechy. Češi je pak po válce (někdy) nesnášeli, protože si je ztotožnili s přihlášením se k Němcům. Ocitli se jakoby v křížové palbě. V knize je to popsané poměrně jasně, i s projevy českého antisemitismu a s překážkami, které je čekali, když se vrátili z koncentráků a nemohli se dostat do svých bytů a k majetku... Kniha: "Rajská zahrada v pekle", autoři: Melissa Müllerová a Reinhard Piechocki.

Není mi jasné, zda větičky uvedené za že ... jsou výroky Koláře, nebo jejich uvádění na pravou míru, tedy jak to bylo doopravdy?