to je fakt sila. Co se s tim vzdelavacim systeme stalo?

Nejaky pan Spurny napsal, ze se VETSINE lidi nic nestalo a autor mu to vyvraci s tim, ze zna NEKOHO, kteremu se prece jen neco stalo.

Davaji neco do vody nebo do jidla? Nebo za to skutecne muze to mnzstvi toho neviditelneho zareni z tech mobilu?

když si přečtu váš příspěvek, musím s vámi souhlasit. Vy jste důkazem, že vzdělávací systém upadá.

V dějepise si každý může plácat (a taky plácá) co chce .

Tady také.

ad: Nuselský most

V 80. letech vyšel v Mladém světě rozhovor s projektantem, konstruktérem a manažerem Otakarem Ferfeckým na téma stavby Nuselského mostu, jenž tehdy nesl jméno Klementa Gottwalda.

Ferfecký, jenž řídil velké stavby jako např. pražské metro či dostavbu Národního divadla, byl v rozhovoru nezvykle otevřený. Přiznal, že v projektové a realizační přípravě stavby započaté v roce 1967 se objevila tak závažná pochybení, která ohrožovala stabilitu mostu, proto byl jmenován vládním zmocněncem, který za stavbu odpovídal. To mu podle jeho slov způsobilo nemálo bezesných nocí.

Nicméně Ferfecký se zasloužil o zvýšení nosnosti mostu, byl spoluautorem unikátního roštu, který byl dodatečně vložen do mostní konstrukce.

Most byl dokončený v roce 1973. Ještě dlouho po přečtení zmíněného interview jsem si na Otakara Ferfeckého vzpomenula snad pokaždé, kdy jsem přes něj jela metrem...

Problém byl v tom, že se nepočítalo s vozy spřátelené ráže, s vyšším obsahem litiny a pod. Můj (bývalý) kolega byl pověřen provést zátěžové měření. Nevyhovovalo, a tak, než aby se pod to podepsal, dal výpověď.

Ono se za okupace většině lidí také nic nedělo. Natáčely se filmy, připravovaly se v divadlech nové hry, natčely se nové filym, lidí chodili do kina, divadel, cukráren, restaurací, jezdil na dovolenou v létě se chodili koupat v Praze se do roku 1944 pořádaly Jazzové dny. Lidi chodili do práce vyráběli zbraně po Říší a za dobrou práci dostávali poukazy na dovolenou, do lázní Luhačovice do hotele Palase. Až do konce války v Plzeňské Škodovce dělníkům každé ráno hrála dechová hudba, která je vítala při nástupu do práce. Měli tři orchestry populární, symfonický a jazzový orchestr. Po náletu na Škodovku koncem války dělníci dál pokračovali ve výrobě zbraní.

A podobně se měli naši lidé, nasazení na práci v Reichu. Kolega z práce (starší!) o tom vyprávěl. Když je český treuhandler vedl na pracoviště, potkali německého mistra, kterého s náležitou pokorou pozdravil Heil Hitler. Němec odpověděl: Heil Beneš.

Jen jedno strašlivé omezení bylo: v jazzové hudbě nesmělo být víc než 1/3 synkop.

A já se v té nádherné době narodil.

Pan Spurný se narodil v r. 1979. Takže to má hezky zažité na vlastní kůži. Pamatuji n zděšení rodičů, když v rozhlase se ozvalo o nástupu Gottwalda. Posléze znárodnění dědečkovy firmy, likvidace statku našich známých atd.

Ale pamatuji se na jméno jedné význačné soudružky - Anežky Hodinové Spurné.

Že by vnouček?

Ale je studovanej!

"Jako odborník Spurný ví, že po roce 1948 se prý většině lidí vůbec nic nestalo..."

Pan Spurný píše přímo o roce 1933, resp. 1948, nikoli o následné době; naopak tím varuje, že nástup totality bývá nebezpečný svou nenápadností. Stačilo ocitovat v kontextu ("Možná nejpodstatnějším tajemstvím úspěchu nastupujících autoritářských režimů je ale zdání, že vlastně zachovávají kontinuitu. Většině lidí se v roce 1933 v Německu – ani v roce 1948 u nás – nestalo vůbec nic. Dál chodili do práce nebo do školy, dál si užívali pěkných jarních dnů, dál diskutovali s přáteli po kavárnách nebo hospodách...dál se bavili na vesnických tancovačkách nebo povznášeli ducha na koncertech berlínské či pražské filharmonie. Proměny každodennosti zkrátka ani tváří v tvář zásadním politickým zvratům nebývají náhlé a nápadné."). Čímž samozřejmě neříká, že se většině lidí v dalším období nic nestalo.

A samozřejmě, že určité skupině lidí se za komunismu dařilo dobře, stejně tak v 50. letech ještě existovala spousta komunistů, kteří upřímně věřili, že budují lepší svět (na rozdíl od normalizace...).

Zasloužená karma

Dobrý den. Hezky jste to pojednal. Každá nová doba a nová ideologie umí vykládat historické události a veškerou s tím spojenou minulost způsobem, o kterém se odborníci mohou přít, a laici divit. Domnívám se však, že takzvaná většinová laická veřejnost hodnotí prožitou minulost ponejvíc na základě svých konkrétních zkušeností a prožitků. Všeobecně se ví, že doba takzvané kolektivizace napáchala mnohá extrémní zvěrstva. Ve vesnici a regionu, kde dlouhodobě od mládí pobývám se žádné excesy nekonaly. Největší výměry půdní držby několika soukromých sedláků zde byly do 20 ha, družstvo založili v padesátých letech a pokud mohu soudit, všichni si během dalších let předělali chlívy na garáže a vystavěli si vícegenerační domy, na které by se v současnosti vůbec nezmohli. Družstvo mělo několik přidružených výrob včetně stavební skupiny a poskytovalo zaměstnání drtivé většině zdejšího obyvatelstva. Tím chci jenom říct, že veškerá generalizace hodnocení této doby může být značně ošidná. Do jaké míry si mezi sebou vyřeší spory a rozdílné názory odborníci na historii je mnohdy jiný příběh.

Já věci nerozumím, tedy to udělat nemohu. Ale pokud si pán až tak vymýšlí, poslal bych na ústav dotaz přibližně ve smyslu, zda je lhaní seriózní akademickou výzkumnou metodou a podložil bych to konkrétními ukázkami z díla toho pána.

On se odvolá na to, že je to jeho názor. A v demokracii přece nemůžeme upírat lidem právo na názor, ne?

Takto se hájí všichni ti, kteří by demokracii nejraději zakroutili krkem. A nejhorší na tom je, že to nebudou muset dělat, protože demokracie si hodí mašli sama.