ANO 1938 a 2013:
Babiš možná nevědomky převzal název druhorepublikové strany, která – kulantně řečeno – inklinovala k fašismu. ANO znamená Akce Národní Obrody. Šlo o hnutí nacionalisticky orientované inteligence, které se formovalo po Mnichovu. Své programové prohlášení „Národe!“ vydali 30. října 1938 v Národní politice. „V čele státu a jeho vedení musí být lidé čistí, bezvadného charakteru a minulosti, nezatíženi stranictvím, přísně odpovědní za své činy. Nelze kráčeti cestami dosavadních politických stran.“ Nepřipomíná vám to něco? A program tehdejšího a dnešního ANO skrývá mnohé další paralely. „Veřejná správa musí být zjednodušena...“ (Podobně Babiš chce zjednodušit zákony a veřejnou správu.) „Péče o zdraví a budoucnost národa musí být svěřena odborníkům.“ (Zjevná paralela s dnešním voláním po vládě odborníků.) „Zemědělská půda patří jen poctivému zemědělci....“ (Tady je snad paralela očividná..) „Zvláštní starost budiž věnována péči o zdravé potomstvo!“ (Srov. Babišovu péči o sport pro „naše děti“ a jejich třpytivé oči).
Příčinou paralel nemusí být vědomá imitace. Tato hnutí vzešla z krize demokracie, podobné té dnešní, a proto byly i jejich názory v mnohém podobné dnešním „spodinovým hnutím“ (tj. ANO, Úsvit, VV, SPOZ).
Baťa a Babiš:
V tomto případě jde o vědomou imitaci. V jednom klipu se Babiš odvolává příkladu Jana Antonína Bati: „Kdyby se tu zrealizovalo to, co chtěl Baťa v roce 1937, mohli jsme být někdě úplně jindě.“ Tak praví Baťův imitátor svou nenapodobitelnou praslovanštinou. Míněna je Baťova knížka Budujeme stát pro čtyřicet miliónů. Baťa v něm představuje změny v dopravě a ve veřejné správě, které dle jeho názoru způsobí, že Československo zvýší svou ekonomickou kapacitu a bude schopno uživit 40 milionů lidí. Nicméně mezi Baťou a Babišem je řada rozdílů. Baťa psal jako demokrat, Babiš ne. Baťův hlavní argument zněl, že musíme "dynamiku demokracie" přenést do hospodářství (s. 170-171), abychom byli schopni ubránit se proti totalitním režimům. Mezi jeho návrhy na zlepšení veřejné správy je výzva, aby byl uveden v činnost Ústavní soud (s. 183), nebo aby se zlepšila práce nejvyššího správního soudu. V neposlední řadě vyzýval k právní jistotě pro podnikání (s. 181).
Babišovi o ochranu demokracie vůbec nejde, chce ji spíš zrušit ve jménu "opravdové změny", jak slibuje voličům. Z Baťova příkladu si vzal jen ponaučení, že na lidi je možno zapůsobit coby úspěšný otec-podnikatel, který už dokázal, že lidi uživí. Ale i jako podnikatel je Babiš značně odlišný od Bati. Baťa nebyl syn prominenta komunistického režimu, člen KSČ a hlavně – svou knížku nenapsal jako součást volební kampaně, jejímž cílem by bylo uchopení moci. Zatímco Baťa mluví o tom, co má udělat stát, Babiš mluví o tom, co chce udělat sám v čele státu.
Andrej a Adolf:
To vše ospravedlňuje emotivní rétorikou, která evokuje velkou krizi 30. let: „Nezaměstnaných je nejvíc v historii naší země. Tisíce lidí žijí v obavě o práci, o zajištění sebe a své rodiny. To vše přispívá k obrovskému napětí ve společnosti.” Tohle nenapsal Baťa v roce 1936, ale Babiš v roce 2013. Spásou je Babiš, na rozdíl od kmotrů a politiků on jediný drží slovo. Je to rétorika vskutku podobná Adolfu Hitlerovi.
Podívejte se, jak vůdce oslovoval české voliče v okupovaném pohraničí na podzim 1938: „Jediný, kdo dodržel, co slíbil, byl Adolf Hitler!...Vyšší platy a jistou dovolenou! Hospodářský rozkvět! Zajištění domova a statků! Pořádek a mír! Zachování národnosti! Dáme mu za to, co od nás žádá: naše ANO!“
Myslím, že závěrečné ANO je vskutku hezkou tečkou za výčtem paralel mezi Babišem a jeho předchůdci z dob nacismu.