- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zpětně oceňuju hlavně přínos Václava Bendy.
Pokusím se nejprve vysvětlit, proč bylo nutné zajímat se o pojetí lidských práv, a potom přistoupím k otázce, jak vypadal zájem o pojetí lidských práv v hnutí - , či iniciativě, či co to vlastně bylo – jménem Charta 77.
Proč nestačilo odvolávat se na úmluvy?
Když to shrneme, Charta 77 postavila svou argumentaci na dvou mezinárodních paktech, které vůbec kriticky nezhodnotila, ačkoliv oba byly pojaty ve shodě se socialistickým pojetím lidských práv, které chartisté nezpochybňovali ani na domácí scéně. V důsledku šlo opravdu jen o polemiku za dodržování socialistické koncepce lidských práv. To je, myslím, klíčové pro pochopení polistopadových diskuzí o lidských právech i současných kampaní různých neziskovek... Podotýkám, že nestor socialistického pojetí lidských práv, Josef Blahož, se roku 2005 dočkal od vlády oficiálního ocenění za zásluhy o lidská práva...
Pokusy o jiné pojetí lidských práv
Během své činnosti adresovali mluvčí Charty 77 řadu stížností představitelům státu, často šlo o stížnosti na nedodržování některých lidských práv zmiňovaných v úmluvách. O kritiku občanských práv, jak byla zachycena v ústavě, jde asi jen v případě tzv. petice 31 evangelických duchovních z roku 1977, kteří poukázali na to, že socialistická náboženská svoboda toleruje jen individuální víru (tj. náboženský individualismus), ale ne církve. To byla koncepční námitka. O jiných stížnostech to říci nelze... Chartisté vedli také řadu debat, ty největší se týkaly otázek smyslu českých dějin, či pojetí práce disentu.. Nikdy ne pojetí lidských práv.
Evangelíci z petice 31 navazovali, dle mého názoru, na teoretické pojetí lidských práv, jaké rozpracovala Božena Komárková. Jenže tato brněnská disidentka napsala obě své práce ještě před rokem 1949, tedy dávno před Chartou... Její názory se formulovaly ve střetávání se sekulárními Masarykovci – hlavně s Arnoštem Bláhou – a řešení nalezla v evangelickém křesťanství a českobratrské církve. Její pojetí lidských práv bylo značně redukcionistické, odmítala vlastnické právo a v podstatě ji zajímalo jen právo na svobodu svědomí... V jejím výkladu šlo jen o převyprávění jejího pojetí praktické zbožnosti, které sekulární veřejnost nemohlo oslovit. Stejně tomu bylo s pojetím Jakuba Trojana a Ladislava Hejdánka. Z katolického tábora Charty jsem teoretickou formulaci jiného pojetí lidských práv našel jen v prohlášení jistého Milana Píšy, kaplana z Horažďovic u Klatov. Ten se pokusil odvodit lidská z lidské přirozenosti a zajímavé je, že tady neargumentoval sv. Tomášem Akvinským, ani Bohem. Že by myslel sekulární přirozené právo?
Lidská práva: Zavržená tradice
Tedy skutečná názorová opozice vycházela jen od křesťanů... To mi připadá zajímavé. Sekulární většina mlčela. Nikoho nezajímala osvícenská tradice lidských práv, ani její propojení s etikou.. A přitom naše země se na vývoji teorie lidských práv podílela skoro od počátku, krátce po té, co teorii všeobecných lidských práv formuloval filozof Christian Wolff. Rakouská škola přirozeného práva pak tuto teorii rozvíjela dál a promýšlela situaci lidských práv ve stavu občanském, tedy po opuštění přirozeného stavu. Krátce na to přišly za Josefa II. pokusy o kodifikaci lidských práv, které prosazoval Josef Sonnenfels.... Na to pak navázalo 19. století, návrh ústavy z roku 1848 a poté ústava z roku 1867.. Zkrátka my tu měli mnohostrannou tradici zájmu o lidská práva, v oblasti práva, filozofie i teologie, pro naši kulturu to není cizí import. Je nasnadě, proč naši národovci tuto část našich kulturních dějin vytlačili z historického povědomí, dali přednost historii národa před historií občanské společnosti.. to je chyba! Mám za to, že je nutné tuto linii naší minulosti poznat a navázat na ni, nebo se budeme stále vracet k socialismu, nebo v lepším případě objevovat Ameriku, jako chartisti...
Přílohy:
Napsal jsem článek o té zapomenuté tradici lidských práv v našem osvícenství, zde
Lidská práva v rakouském osvícenství, ČČH 111, 2013, s. 300-334.
V knížce Šlechtická kultura v 18. století osvětluju zásadní přínos "osvícených feudálů", tedy konstituční teorie protijosefinské opozice, debaty na Velkém sněmu v roce 1790 a teorii lidských práv Josefa Mikuláše z Windischgrätzu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |