Sobota 4. dubna 2020, svátek má Ivana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 4. dubna 2020 Ivana

Slavme sto let republiky, ne Československa

28. 10. 2018 16:39:21
Čemu je vlastně dnes sto let, když Československo již neexistuje? Přeci republice. A možná právě nyní bychom mohli „říjnovou revoluci“ přestat vnímat jako národností vítězství, ale spíše jako přechod od monarchie k republice.

Od kdy jsme chtěli republiku?

Přitom rozhodně nešlo o nějaký dlouhodobě připravovaný plán. Myšlenka na zřízení republiky se vlastně objevuje až teprve v okamžiku, kdy Masaryk v rámci zahraničního odboje začal jednat s Francií, jež měla republikánské zřízení. Do té doby v zahraničních prohlášeních pořád opakoval, že budoucí stát by měl být monarchií, protože republikánství má v Čechách podporu jen několika málo radikálů.

Teprve v memorandu francouzské vládě z února 1916 náhle začal tvrdit, že republikánský režim získává stále více přívrženců. Šlo tedy o taktickou snahu přizpůsobit se očekávání druhé strany, protože do té doby jednal Masaryk jen se státy monarchistickými. Ostatně v Evropě roku 1914 měly republikánské zřízení jen Francie a Portugalsko (a do jisté míry švýcarská konfederace).

Toto podezření zesiluje fakt, že v dalších prohlášeních a memorandech se už o republikánském zřízení nemluví, až do okamžiku, kdy do války vstoupily USA. A můžeme říct, že vstup USA do války v dubnu 1917 byl tím hlavním faktorem, který rozhodl o naší republikánské budoucnosti.

Od té doby už Masaryk v projevech, které měl v Rusku, i v časopise New Europe, který tehdy vydával v Británii, mluví o tom, že budeme republikou. K tomu, že stát bude republikánský se pak naše zahraniční reprezentace zavázala oficiálně ve washingtonské deklaraci z 16. října 1918 (datované na 18. 10.), v níž se hlásí i k „zásadám Lincolnovým“.

Nicméně zvlášť teď, kdy se probírá i údajný nesplněný závazek Masaryka vůči Slovákům, se sluší připomenout, že ještě předtím byl závazek vyhlásit republiku vysloven v pittsburské dohodě z 30. května 1918, která představovala vzájemnou smlouvu českých a slovenských krajinských organizací. Zatím jsem si nevšiml, že by tuto drobnost někdo letos připomněl.

Od kdy jsme měli republiku?

Toto vše byly do jisté míry samostatné akce zahraničního odboje, které neměly oporu v domácí realitě. Jak se většinou uvádí, reprezentanti domácích politických stran přijaly republikánský ideál až při jednání se zahraničním odbojem v Ženevě, ke kterým došlo na konci října 1918.

Nicméně ani konstituční rakouské Předlitavsko nebyla už ani tak docela monarchie. Byl to konstituční stát, který uznával základní občanská práva a k jejich dodržování vytvořil impozantní soudní aparát. Jak jsem upozornil už při výročí smrti Franze Josefa v roce 2016, tehdejší učebnice státního práva již dávaly přednost vyhýbavým výrazům, jako je „konstituční stát“ (Verfassungsstaat), republikánská monarchie, apod. Sociální demokrat Bohumír Šmeral popsal Rakousko-Uhersko po zavedení rovného všeobecného hlasovacího práva jako „demokratickou monarchii“. Profesor veřejného práva Edmund Bernatzik vydal již roku 1892 provokativní spis Republik und Monarchie, kde tvrdil, že monarchistické státy Evropy procházejí vnitřní změnou, která stírá rozdíl mezi republikou a monarchií. Prakticky jsou to monarchie již jen navenek. To podnítilo profesora pražské univerzity Alfreda Webera (bratra Maxe Webera) k tomu, aby začátkem století vyvolal na stránkách vídeňského liberálního tisku debatu o otázce, zda Německo a Rakousko-Uhersko ještě lze považovat za monarchie.

Začátkem války vzaly tyto vnitřní vymoženosti za své, ale nový císař Karel I. v květnu 1917 parlamentarismus zase obnovil a pokusil se o obnovu relativně svobodných poměrů. Opět zřejmě pod vlivem vstupu USA do války.

Do kontextu obnovené „demokratické monarchie“ patří i Tříkrálová deklarace z ledna 1918, která žádá „stát demokratický“, aniž by ale použila slovo republika. Ostatně vzhledem k výše řečenému se nedá tvrdit, že by tento požadavek byl jasným rozchodem s rakouskou kvazimonarchií.

O republikánském zřízení se ale už otevřeně hovořilo při různých bouřích na podzim téhož roku, kdy už bylo jasné, že po zhroucení bulharské fronty monarchie spěje k zániku. Sociální demokraté se prý k republikánskému programu hlásili kontinuálně, a asi proto při potravinových bouřích 14. října vyhlašovali rovnou „republiku československou“.

Pak ale přišel 28. říjen v Praze, kdy byl Národním výborem opatrně vyhlášen jen „stát československý“, jehož státní formu mělo určit teprve Národní shromáždění ve shodě Československou národní radou v Paříži. K vyhlášení republiky na domácí půdě pak došlo až 14. listopadu na základě hlasování Revolučního národního shromáždění. Znamená to tedy, že se nad naším republikánstvím váhalo? Myslím, že ne. Už v den převratu byla republika vyhlášená třeba v Náchodě a myslím, že kdybychom prošli česká města a regiony, narazili bychom na víc takových případů.

Republika s rakouskými zákony

Někdy se jako argument proti revolučnosti říjnového převratu udává znění recepčního zákona č. 11/1918 z 28. října, jímž Národní výbor v Praze vyhlašoval samostatnost. V něm se totiž praví, že „zemské a říšské zákony zůstávají prozatím v platnosti“, aby byla „zachována souvislost dosavadního právního řádu se státem novým“.

Alois Rašín, jenž byl autorem textu, ve svých pamětech tvrdí, že to mělo vypadat, jako by revoluce vůbec nebylo. Této věty se chytil americký historik Pieter Judson, který ve své knize Habsburg Empire: A New History tvrdí, že to přeci žádná revoluce nebyla, když rakouské zákony zůstaly zachovány.

Na to poskytl odpověď již prvorepublikový právník František Weyr ve svém komentáři k ústavnímu právu, kde tvrdí, že recepční zákon zajistil pouze kontinuitu materiálovou. Není to tak, že by zůstávaly v platnosti rakouské zákony. Ve skutečnosti recepčním zákonem vznikl nový československý stát i s novými československými zákony, které od rakouských převzaly jen jejich obsah. Šlo tedy skutečně o revoluční zákon, jenž vytvořil ohnisko nového právního řádu.

Životaschopná republika

Nepokoje, bouře a pokračující rozklad společnosti, o kterém jsme mluvili na začátku, přinutily nový republikánský stát, aby zanechal utopistických snů o socialismu a slovanské demokratičnosti i šedých teorií o právním řádu a honem rychle zavedl do praxe opatření, která demokracii vymezila její prostor. Dle mého názoru tyto počáteční nemoci československou republiku otužily a zajistily, že přežila i v době, kdy v sousedním Rakousku parlamentní republika zanikla.

Autor: Ivo Cerman | neděle 28.10.2018 16:39 | karma článku: 13.36 | přečteno: 441x

Další články blogera

Ivo Cerman

"Jsme v tom společně." K projevu premiéra Babiše

V projevu premiéra Babiše jsme slyšeli spoustu marketingového smogu. Zkusil jsem napsat koncept projevu, který je víc v souladu se skutečnou politikou vlády.

25.3.2020 v 15:00 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 790 | Diskuse

Ivo Cerman

Prymulovy pohádky

O víkendu začali Prymula s Vojtěchem šířit představu, že lék na koronavir už máme. Ne remdesivir, ale plaquenil. Co si o tom máme myslet?

23.3.2020 v 14:43 | Karma článku: 19.54 | Přečteno: 976 | Diskuse

Ivo Cerman

Represe a dezinformace tyrana Prymuly

Chce zajít až k úplnému zákazu vycházení, a přitom vychází z dezinformací o viru, optimismu o vakcíně a nepravdách o chování obyvatel.

22.3.2020 v 10:35 | Karma článku: 30.60 | Přečteno: 1863 | Diskuse

Ivo Cerman

Stane se karanténa ohniskem nového právního řádu?

Babišova nouzová opatření mohou být začátkem nového právního řádu. Opozice a právníci promluvili, ale Česká televize jim nedává slovo.

18.3.2020 v 16:45 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 541 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Rudý Zeman“ od Jaroslava Kmenty

Excelentní kniha renomovaného novináře Jaroslava Kmenty s precizní znalostí českého politického prostředí přináší ucelený pohled na presidenta naší země Miloše Zemana. Kauzy, pády, lži, finance SPOZ a jeho nejbližší lidé.

3.4.2020 v 23:35 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 195 | Diskuse

Oto Kaděrka

... co s těmi co nebrečí ....

Tak už se snad dobereme konce zmatků, kdy se vybírají mezi všemi postiženými ti, které odškodníme. Mne by zajímalo jak k tomu přijdou ti, kteří vybráni nebudou ?

3.4.2020 v 22:10 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 274 | Diskuse

Vilém Ravek

Sestřička z Thomayerovy nemocnice.

Sestrička z Kramárov – hrála se v devadesátých letech ve všech rádiích. Já teď však intenzivně myslím na jinou sestřičku. Na sestřičku z Thomayerovy nemocnice, o které nejspíše nikdo žádný písňový text nesloží.

3.4.2020 v 18:55 | Karma článku: 29.12 | Přečteno: 868 | Diskuse

Jiří Turner

Líbí se ti pomník Koněva? Tak se ti líbí vliv Sovětského svazu na naše novodobé dějiny!

Myslím si, že pokud se někomu Koněvova socha líbí, svědčí to pouze o jeho poněkud pochybném vkusu. Pokud ale s jejím odstraněním někdo nesouhlasí, tak možná jen zavírá oči před tím, co všechno tento pomník symbolizuje.

3.4.2020 v 18:19 | Karma článku: 24.09 | Přečteno: 551 | Diskuse

Milan Smrž

Možná pozitiva krize

Máme pokračovat dosavadním směrem nebo bychom se měli zastavil a v konsenzu hledat jiná řešení? Nemohla by právě dnešní krize být chvílí, v níž se zamyslíme nad nesmyslným paradigmatem stálého růstu a jeho devastujícími následky?

3.4.2020 v 18:11 | Karma článku: 5.46 | Přečteno: 140 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 24.76 Průměrná čtenost 2424

Jsem historik, píšu knihy, čtu knihy a pořád někam jezdím.Naposledy jsem vydal knihu "Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti." (2016), která ukazuje, že historie našich občanských svobod začíná dlouho před rokem 1918. Od osvícenské, ani liberální Evropy jsme nebyli izolováni. 

Najdete na iDNES.cz