Jak ČT dezinformovala o válce v Gaze

Asi jste nikdy neviděli člověka, který by bez zranění přežil přímý zásah raketou a ještě o tom vyprávěl do kamery. Zrovna tak jste si stejně jako já mysleli, že pověst o židovské vraždě dětí už patří minulosti. Obojí jsme však mohli vidět ve zpravodajství ČT o Izraeli a asi není náhoda, že šlo o reportáže Petra Zavadila. Na oba případy jsem narazil, když jsem se podrobně zabýval zpravodajstvím ČT o Izraeli a předkládám je veřejné diskuzi.

Obě zprávy jsou z doby po skončení operace Lité olovo, tj. po válce v pásmu Gazy. O konfliktu informoval ze začátku na místě Jakub Szántó a jeho zprávy měly informační kvalitu i vyváženost. Od 5. ledna 2009 převzal zpravodajství z Izraele Petr Zavadil a od té doby se reportáže změnily v jednostrannou protižidovskou propagandu plnou neověřených povídaček o izraelských zločinech. V jeho reportážích byla situace jasná: Na jedné straně vraždící izraelští vojáci, zabíjející hlavně arabské děti, a to „bez slitování“. Na druhé straně mírumilovní muslimové, kteří se jen modlí na ulici a smějí se do kamer.

Během třítýdenní operace nemohli novináři do pásma Gazy a Zavadil proto přebíral informace o izraelských zločinech z druhé ruky. Po skončení operací se vypravil přímo na místo, aby způsobil kouzlo a „studené statistiky se proměnily v konkrétní lidské osudy a tváře“. A začal opravdu kouzlit!

 „Židé vraždí děti“

...aneb rituální vražda žije. Tak by se mohla jmenovat reportáž z pásma Gazy odvysílaná 7. února 2009 v Události ČT. Zavadil navštívil stanový tábor, kde se dal do hovoru s „obyčejnými lidmi“, kteří dočasně neměli, kde bydlet. Před kameru staví muže asi padesáti či šedesátiletého, kterého označuje titulkem „Kamal Sobhe Avádža“. Muž do kamery gestikuluje, usmívá se, ale my nevíme, co říká, protože místo toho slyšíme jen Zavadilův hlas:

„Kamal o jedno z těch svých (dětí) ve válce přišel. Izraelští vojáci vtrhli do jeho domu v den, kdy zahájili pozemní operaci a postřelili mu 9letého syna. Když ho zvednul, aby ho odnesl do nemocnice (!), zasáhli i jeho.“ Na to říká údajně Kamál, ale ve skutečnosti slyšíme znovu jen hlas českého reportéra: „Ještě jsem syna držel v náručí, když ho zblízka střelili do hlavy. Měl jsem hrozný strach, že mě taky zabijí. Radši jsem dělal mrtvého, můj syn už mrtvý byl.“

Ponechávám stranou víru Petra Zavadila, že izraelský voják má potřebu střílet zblízka malé děti do hlavy. Proč by to proboha dělal? Každopádně tu oznámil divákům případ úmyslného zavraždění dítěte dvěma ranami zblízka, a to jako fakt, ne jako nepotvrzené obvinění.

Podívejme se raději, na nereálný průběh údajného zločinu.  Tedy vojáci vtrhnou do soukromého domu. Stojí, dle popisu, tváří v tvář muži a jeho synovi. Syna postřelí. Dají otci čas, aby syna zvedl, protože ho chce „odnést do nemocnice“. V tu chvíli střelí voják syna „v náručí“ znovu „zblízka do hlavy“, ale otce netrefí, nebo z nějakého důvodu usiluje jen o zabití jeho syna.  Otec však přesto začne před jeho zrakem přesvědčivě „dělat mrtvého“. Začal dělat mrtvého poté, co ho žádná střela netrefila? Pokud by ho střela zblízka trefila, byl by asi mrtvý doopravdy. Přiznám se, že mě nenapadá, jak by to vše dokázal a proč by voják stojící „blízko“, jednal tak nepochopitelně. Měla snad izraelská armáda rozkaz vnikat do soukromých domů a vraždit tam malé děti? Reportáž Petra Zavadila ze 7.2.2009

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/209411000100207/obsah/71187-gaza/

 „Židé vyvražďují i celé rodiny?“

Tak by se mohla jmenovat reportáž odvysílaná hned druhý den, 8. února 2009 v Události ČT. V ní zase Zavadil tvrdí divákům, že Izrael vyvražďoval celé rodiny. Proti civilistům údajně použil zakázanou zbraň bílý fosfor. Následně přicházejí záběry z nemocnice, kde máme vidět oběti této údajně zakázané zbraně. Kupodivu ve všech případech izraelská bomba zabila celou rodinu a ten, kdo mluví do kamery, je vždy „jediný, kdo přežil“.

Jako první sedí před kamerou nezraněná žena, která vypráví, že přežila zásah fosforovým granátem.  Zároveň ale tvrdí, že ji a její rodinu střela zasáhla v autě, kde všichni kromě ní zemřeli. Opět ale slyšíme jen hlas české redaktorky, ne originál: „Přežila jsem jako jediná, střela zasáhla naše auto. Mého muže a tři syny to spálilo tak, že jsem je ani nedokázala v nemocnici poznat.“ Ženu titulek označuje jménem „Saháb Abú Halímová“.

Pak ovšem přichází jiná kamera skrz dveře do pokoje, kde na lůžku

leží neznámý muž s ovázanou hlavou, kterého titulek označuje jako „Muhamada“. Nic víc. Za zmínku stojí, že pacient se ani očkem nepovídá na kameru, která vchází do jeho pokoje. Ačkoli je ovázaný od hlavy k patě, nejeví známky bolesti a pomalými kultivovanými pohyby listuje nějakým vzdělávacím časopisem. „Bílý fosfor zasáhl i Muhamada a jeho rodinu,“ říká Zavadil, „také on přežil jako jediný.“ Jak se mu to mělo stát, nevíme.

Reportáž Petra Zavadila z 8. 2. 2009 (Kupodivu má název „Volby v Izraeli budou za dva dny“)

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/209411000100208/obsah/71208-volby-v-izraeli-budou-za-2-dny/

Ověření

Tato obvinění mi připadala hodně závažná a trochu ledabyle podložená. Asi jsem tomu věnoval přisuzoval větší význam než ČT, která tahle obvinění odvysílala jako fakta, aniž by si je její reportér ověřil. V obou případech jsem se obrátil i na kolegy v Izraeli, procházel jsem seznamy obětí i propagandistické stránky různých palestinských a propalestinských organizací. Je třeba uvést, že ověřený seznam civilních a vojenských obětí války v Gaze dodnes není. Většinou se užívá seznam nevládní organizace B´tshelem, který ale odborníci značně zpochybnili.

Předem je jasné, že případ „Muhamada“ ani ověřit nelze, protože to je to trochu příliš běžné jméno a žádné jiné údaje k němu Zavadil neposkytl. Zřejmě necítil potřebu si údajné zabití celé rodiny nějak ověřovat a dle mého názoru neměla být tato reportáž vůbec odvysílaná. (V záběrech není vidět mikrofon ČT, což znamená, že je mohl natočit někdo z palestinského Pallywoodu.)

Případ chlapce zabitého zblízka dvěma ranami by byl tak hrozný zločin, že by ho palestinská propaganda určitě využila, ale nikde o něm nepsali. Jen na jedné soukromé stránce jsem nalezl jméno, které by případu mohlo odpovídat. Byl to „Baha Muayad Kamal abu-Wadi, 8 let“? Ten měl zemřít v Gaza City 4. ledna, ne v Beit Lahya. Jeho jméno se objevuje na nedůvěryhodné stránce Palestince, který vytvořil seznam 1500 dětí zabitých izraelskými vojáky, aby tím bagatelizoval vraždu židovských dětí v Itamaru v březnu 2011. Tvrzení o dvou střelách zblízka nepotvrzuje žádný zdroj.

V případě „Abu Halímové“ jde určitě o rodinu Abu Halima, která byla údajně zasažená fosforovým granátem ve svém domě (!), ne v autě. Zemřeli při tom čtyři synové a jejich otec, přež

ili ale další dva synové a matka s popáleninami. Byl z toho slavný případ, který využila propaganda, zabývala se tím OSN i Izraelská armáda. Napsalo se o tom dost a dost. Podotýkám jen, že dle palestinských záběrů dům zasáhlo něco jiného než spršky bílého fosforu. V oblasti střílel svoje rakety i Hamás a často při tom trefil i palestinské domy.

Zde není prostor, abychom tento případ dál sledovali, ale je zřejmé, že Zavadil předložil závažná obvinění, která si neověřil. I bez detailních informací mělo být lidem z ČT jasné, že přímý zásah fosforovým granátem do auta, ve kterém všichni zahynou, by zmíněná respondentka nemohla přežít. V podstatě ani nic nedokazuje, jestli paní v televizi opravdu byla matka rodiny Abu Halímová.

Pochybení, aneb reklama pro al-Haq

Naprosto zřejmé pochybení spočívá v tom, že Zavadil přebíral jednostranně zprávy z propalestinských zdrojů, neověřoval je a ignoroval informace a argumenty izraelské strany. Dalším pochybením je sám výběr zpráv, který se neřídil požadavkem informovat o situaci ale hromadit jakákoli obvinění proti Izraeli, bez ohledu na spolehlivost zdroje.  Platí pro zahraniční zpravodajství jiná pravidla než pro domácí? V Zavadilově rétorice jde v podstatě o návrat ke schématům socialistického antisionismu, akorát místo proletariátu či „pracujících“ používá výrazu „obyčejní lidé“.

Ačkoli Zavadilovy reportáže představují extrémní případ, je třeba přiznat, že selhala i ČT. Mimochodem nikdy neinformovala o tom, jak se to v mezinárodním právu vlastně má s použitím bílého fosforu, ačkoli tomuto obvinění věnovala hodně prostoru po celý rok. Bílý fosfor je povolený jako kouřová clona a používá se právě pro krytí pozemních jednotek v boji v hustě osídlených oblastech.

Celá série reportáží o fosforu byla bezplatnou reklamou pro organizaci al-Haq, která na základě těchto nepodložených případů a bez důkazů chystala žalovat Izrael z válečných zločinů. Několik žalob už před tím podala u britských soudů. Její předseda je dle Izraele a Jordánska členem Lidové fronty za osvobození Palestiny, což je levicová teroristická organizace zodpovědná za řadu krvavých útoků. Zavadil ve svých reportážích al-Haq vůbec nezmínil, místo toho mluvil o „skupině palestinských právníků“ a jednomu z nich dal slovo: „Jedině OSN může přimět mezinárodní trestní soud, aby se žaloby proti izraelské armádě ujal. Ale neděláme si moc velké naděje.“ Protistraně Zavadil slovo nedal, ani sám chystané žaloby kriticky nezhodnotil. Místo toho sugeroval jednostranně divákům, že žaloba proti Izraeli je oprávněná.

Neškodné omyly?

Předně bych chtěl říct, že tato „pochybení“ nejsou neškodná. Ano, jména „Kamala Sobhe Avádži“ a další fakta si nikdo nezapamatuje, ale v lidech zůstanou dojmy a přesvědčení, že Izrael se dopouštěl hanebných válečných zločinů.

Připomeňme, že podněcování nenávisti k Židům se nikdy nedělo na základě rozkazu (Nenáviďte židy!), ale na základě nepravdivých obvinění z těch nejhorších zločinů. Vrahy dětí nemá nikdo rád a na tomhle základě fungovala legenda o tom, že Židé vraždí děti, která se táhne dějinami v různých obměnách od 12. století do současnosti. Podstatnou složkou této legendy není náboženský rituál, ale tvrzení, že Židé z nějakého důvodu vraždí děti jiného národa.

Stejně jako toto obvinění fungovalo v minulosti proti jednotlivým Židům, funguje dnes proti židovskému státu. Jenomže dnes dosahuje daleko většího rozsahu, než kdykoli v dějinách antisemitismu. Palestinské agentury nabízejí podobných příběhů spousty. Žádné palestinské dítě v nich nezemře náhodou, omylem, nebo vinou palestinské střely. Vždycky je zastřelí izraelský voják, udělá to úmyslně, buď zblízka, nebo několika ranami, nebo jde o ostřelovače. Cílem těchto zpráv je vyvolávat nenávist k Izraeli a izraelským Židům a vytvářet ospravedlnění pro teroristické útoky. V letech 2009 až 2010 se ČT k této kampani v podstatě přidala.