Izrael a Palestina v OSN: Nezávislost se odkládá?

Palestinská žádost o statut „nečlenského státu“ měla být hlavní událostí posledního  valného shromáždění OSN. Jenže Izrael  se zaměřil na Irán a pozornost médií se zaměřila na legrační obrázek s bombou, na níž premiér Netanjahu dramaticky nakreslil červenou čáru. Mahmúd Abbás svůj projekt raději odložil. Svou žádost bude prý opakovat až 29.11., až po prezidentských volbách v USA. O právech Palestinců řečnil paradoxně izraelský ministr zahraničí Lieberman.

Netanjahuova bomba

Mluvilo se o ní všude. Premiér na ní ukazoval, kdy hrozí patová situace, v níž bude třeba proti Iránu zasáhnout. Obrázek bomby s hořícím doutnákem ve mně nejprve vzbudil představu, že Izrael šetří do té míry, že svému premiérovi nedokázal obstarat lepší grafiku. Ovšem pletl jsem se! Ve skutečnosti byl obrázek výsledkem týmové práce nejlepších odborníků v oboru reklamy, kteří se shodli na tom, že právě tímto způsobem přitáhne Netanjahu pozornost k iránskému problému.

A povedlo se. Zatímco v loňském roce se Netanjahuovi nepodařilo prosadit své téma v souboji s Abbásem, v letošním roce se izraelský projev ocitl jednoznačně v centru mediální pozornosti. Proč? Všechny noviny a další média totiž cítily potřebu komentovat ten směšný obrázek. Ať už s tím někdo souhlasil, nebo ne, psalo se o něm.

Akorát nebylo jasné, co ta rudá čára vlastně znamená. V amerických novinách se přeli, zda to znamená hranici obohacování uranu, nebo hranici připravenosti Iránu na válku. Izrael tvrdí, že druhá možnost je správně. Netanjahu tady trochu neexaktně poukazoval na to, že Irán je nebezpečný již v okamžiku, kdy je „skoro z 90%“ připraven na válku. Tedy před posledním stádiem obohacování uranu. Na to působivě udělal červenou čáru těsně pod linkou s nápisem „90%“. Rudá čára navazovala na předchozí spory s USA o „červené čáře“, tedy o tom, kdy je nutný vojenský zásah. Obama prosazoval názor, že „rudá čára“ přijde teprve v momentu, kdy Irán bude mít atomovou bombu, zatímco Izrael žádal, aby se za červenou čáru považovala už situace, kdy bude Irán k výrobě atomové bomby dostatečně připraven.

Videozáznam Netanjahuova projevu: http://www.thedailybeast.com/videos/2012/09/27/bibi-s-bomb-astic-u-n-speech.html

Abbás obvinil Izrael z „etnických čistek“

Ve stínu pozornosti se ocitl Abbás, prezident Palestinské samosprávy, který hrozil žádostí o statut „nečlenského státu“. Palestinská samospráva už má statut „nečlenského pozorovatelského útvaru“ (non-member observer entity) a vloni získala díky Francii členství ve výboru UNESCO. Zřejmě jako projev uznání za to, jak ničí židovské památky na chrámovém okrsku v Jeruzalémě, v Nábulusu a v Hebronu. Abbás realisticky usoudil, že letos by neuspěl, ale přesto nemlčel. Namísto žádosti přednesl štvavý projev, ve kterém tvrdil, že židovští osadníci provádějí na Západním břehu etnické čistky. Snažil se vylíčit Araby na Západním břehu jako oběti neustálých útoků, zejména na mešity. O Izraeli mluvil jako o okupační mocnosti.

Na Palestinských územích nevyvolal jeho projev žádné rozsáhlé reakce. Vloni měla Abbásova řeč v OSN větší ohlas, letos už od něj nikdo moc neočekával. Palestinská samospráva má vážné finanční problémy s rozpočtem, které jí paradoxně pomohl vyřešit Izrael. Ministr zahraničí Avigdor Lieberman proto na Abbásova slova reagoval velmi ostře. Vyčetl mu, že sám jen jezdí po světě a nestará se o problémy svých lidí doma. A v tom má asi trochu pravdu.

K těm etnickým čistkám připomeňme, že smlouva z Oslo vytvořila na Západním břehu režim, který Židům prakticky znemožňuje svobodu pohybu. Do měst mají „izraelští občané“ vstup zakázán, na venkově jsou jim zapovězeny některé zóny (vstup jen na povolení Palestinské samosprávy), takže zkazky o rozpínavých Židech a etnických čistkách jsou hodně přehnané. Co se bídy týče, ta se netýká Arabů na izraelském území a pod izraelskou správou. V bídě žijí palestinští uprchlíci v táborech v Jordánsku a Libanonu, a špatně se žije taky Arabům pod vládou Hamásu v pásmu Gazy.

Otázka židovských uprchlíků

Je třeba podotknout, že v amerických kruzích i mezi izraelskými politiky jednoznačně převládá řešení dvou států. Velký stát s arabskou většinou sice prosazují američtí levičáci (Noam Chomsky) a určitě by se líbil i palestinským vůdcům, ale izraelským politikům se nezamlouvá. Židovští osadníci by zase rádi velký židovský stát, ale Izrael už v minulosti dokázal, že osady dokáže vyklidit.

Pro budoucí argumentaci bude hrát důležitou úlohu změna v diskuzi o uprchlících. Na počátku valného shromáždění se pod záštitou OSN pořádala konference o statutu židovských uprchlíků. Izrael požaduje, aby se v jednání o kompenzaci palestinských uprchlíků začala brát v potaz i existence židovských vyhnanců. Už během války za nezávislost 1947-48 byla řada Židů vyhnána z vesnic, které se octily pod arabským panstvím. Stejně tak byli další Židé vyhnáni z arabských zemí v následujících letech. V Sýrii byly před šestidenní válkou Židé podrobeni diskriminujícím rasovým zákonům a nakonec byli vyhnáni ze země. Podobně se vedlo Židům v Libyi poté, co se tam roku 1969 chopil moci plukovník Kaddáfí . Všichni tito židovští uprchlíci našli útočiště v Izraeli, ale odškodnění za příkoří a rozkradený majetek se od arabských států nedočkali. V letošním roce se přístup OSN k této otázce změnil. Otázka uprchlíků se už nebude moci účelově zužovat na palestinské Araby.

Fotomontáže Netanjahuova projevu jsou dílem různých autorů z internetu, včetně někkolika výtvarníků.

Videozáznam z konference 21.9.2012 "Neznámý příběh židovských uprchlíků": http://webtv.un.org/watch/%E2%80%9Cthe-untold-story-of-the-middle-east:-justice-for-jewish-refugees-from-arab-countries%E2%80%9D-panel-discussion/1853893660001