Vlny evoluce? Janečkovi o etiku nejde

Jelikož se zabývám historií etiky, zajímá mě každá česká iniciativa, která se nějak pokouší povzbudit morálku, etiku, nebo morální hodnoty. Nejinak tomu bylo u kampaně Vlny evoluce, kterou 8. října zahájil „bojovník proti korupci“ Karel Janeček. Tažení za obrodu začalo velkolepě celostránkovými inzeráty v denících MF Dnes, Lidové noviny, Metro a Blesk a spoty před večerními zprávami v televizi Nova. Pokračovala sérií přednášek na různých místech republiky a vyvrcholit měla, tuším, 20. listopadu. Zajímalo mě to, takže jsem se pokusil zjistit z Janečkových vyjádření, jaké pojetí etiky ve svém programu propaguje.

"Není lepší investice“ aneb deklarované cíle

Podle vyjádření Janečka a jeho týmu je cílem kampaně jen spojit “pozitivně smýšlející lidi”, vylepšit společenskou atmosféru a změnit volební systém (!). Zatímco Fond proti korupci, který Janeček založil dříve, se věnoval negativní činnosti, nynější projekt chce vytvořit něco pozitivního. O co mu jde? „Jsem přesvědčený, že potenciál těchto lidí je obrovský,“ řekl.

To je pro mě trochu vágní vysvětlení, takže jsem hledal přesnější vymezení cílů. „Tato nová iniciativa má jeden jasný cíl – obnovu naší společnosti. Je důležitá proto, aby se nám lépe žilo. Naše republika je zmítaná krizí, někdo by mohl říct politickou krizí, ale je to krize hodnot,“ prohlásil Janeček 16.10. při setkání s novináři. Máme se "vymanit z kleští negací, skepse a apatie, abychom téměř všichni mohli říci, že žijeme hodnotné a kvalitní životy," praví v motivačním dopise na webu projektu. Ani tady jsem však nenašel žádný popis principu, kterým se řídí jeho morálka. Zřejmé je jen to, že v jeho koncepci morálky nejde o principy, ale o „morální hodnoty“.  Vyjádřil to častým používáním tohoto pojmu, jako když o Bémovi a prezidentu Klausovi prohlásil: “Stoprocentní zlojed je člověk, který má nulové morální hodnoty.”

Zlojedi kontra slušňáci

Ani tady se bohužel nedozvídáme, jak poznat, které hodnoty jsou ty správné. Víme jen, že lidé se rozdělují na „zlojedy“ a na ostatní, zřejmě slušné lidi. Ale jak poznat, kdo je slušný člověk, když nevíme, které hodnoty má vyznávat? Ale hlavně: je vůbec možné rozdělovat lidi takhle ostře? Na hodné a zlé? Německý odborník na etiku Otfried Höffe mluví v jednom článku o tom, že všichni jsme pachatel a oběť zároveň.

Každý v životě koná zlo i dobro, každý chybuje. Se sklonem ke zlu je třeba počítat u všech lidí. Křesťanství to vyjadřuje naukou o dědičném hříchu, Immanuel Kant to v sekulární etice vyjádřil učením o radikálním zlu. Tím nemíní zlo, které by chtělo radikální cíle, kdepak. Je to zlo, které je v nás zakořeněno (od slova radix – kořen). V každém člověku je zakořeněn sklon ke zlu, zároveň má ale schopnost poznat, co je dobro a má schopnost vnímat sebe samého. Je tudíž schopen poznat, kdy dělá něco špatně, a přesto často „koná zlo". V každém člověku tedy probíhá vnitřní boj mezi dobrým a zlým principem. V tom se shoduje křesťanství i Kant. Podstata aktivního pojetí etiky je vést tento boj. Nikdy sice nemůžeme konat ve všem dobro, ale musíme se o to snažit.

Kant v tomhle smyslu neříká nic převratně nového. O vnitřním rozdělení člověka mluví už Aristoteles v Etice Nikomachovi, nebo Descartes ve spise O vášních duše. V osvícenství rozpracoval tohle učení Christian Wolff, který byl v nejvlivnějším filozofem první poloviny 18. století. Na něj navazoval Kant, ale své učení postavil na jiných základech. Jeho etika byla etikou autonomní vůle, která říká, že člověk je schopen dávat sám sobě morální zákony a dodržovat je. Za morální zákon považuje zásadu, která je zevšeobecnitelná tak, že by se jí mohli řídit všichni lidé. Pokud si někdo stanoví špatné morální zákony a jedná podle nich, je to horší, než když někdo má dobré zásady, ale občas je poruší.

No, nic, proč to říkám? Chci ukázat, že etika není neznámá oblast. Je to normální filozofická disciplína a mnozí myslitelé už zjistili, „kudy cesta nevede“. I my sekulárové (nebo ateisti), kteří nepatříme k žádné církvi, můžeme pořád navázat na sekulární etiku, která už má taky hodně za sebou. Ne jen Němci Wolff, Kant a Cassirer, Tugendhat či Höffe, ale i Češi Masaryk, František Drtina, Emanuel Rádl a Inocenc Arnošt Bláha už na tomto poli leccos dokázali. Je absurdní, objevovat dnes Ameriku a tvářit se, že morálku objevil teprve nějaký reklamní monstrprojekt, ve kterém je morálka jen často používané slovo.

Vlny, obroda, evoluce

Jenže právě tohle je na Janečkově projektu na první pohled zarážející a vzbuzuje to nedůvěru. Přistupuje k problému etiky, jako kdyby byl prvním, kdo se tímto tématem zabývá. Navíc na místo etiky propaguje spíš pseudonáboženské blouznivectví s prvky New Age.  Ale jeho inspiraci bych viděl spíš v protivládních hnutích, jako byla Skutečná demokracie nebo Holešovská výzva, které uplatňovaly podobnou rétoriku. S tím souvisí i populistický důraz na korupci, který je absurdní zvlášť, když na svých shromážděních Janeček jako miliardář varuje před spiknutím miliardářů. Krizi hodnot je možno vidět třeba v tom, že někdo je ochoten obětovat politické svobody mlhavému slibu sociálních jistot a nerealistickým receptům proti korupci. Prozatímní průběh kampaně vzbuzuje dojem, že Janeček prostě převzal úspěšný model a dodal k němu vkusnější propagaci.

O aktivní etiku v jeho projektu nejde. Descartes, Wolff i Kant svým učením o vnitřním boji člověka směřovali k společnému cíli: Podnítit člověka k aktivitě. Janeček naproti tomu podněcuje člověka k pasivnímu odevzdání. Jeho stoupenci se mají připojit, přidat se, spojit se. Toť vše. Svou kampaň postavil na pojmech, jako jsou „vlny“, „evoluce“, či „obroda“ které označují samočinné přírodní pochody. Evoluce jde kupředu sama dle přírodních zákonů, ale morálka společnosti se bez našeho přičinění nezmění. Vzhledem k výše řečenému je navíc iluzorní takové zlepšení vůbec slibovat. Právě dlouhé dějiny etiky ukazují, že slibovat nastolení lepšího světa je utopie. Kant správně říká, že zlo zmizí ze světa teprve až z něj zmizí lidé. K lidstvu patří zlo i dobro a tak to bude až do konce. Janeček tvrdí, že lidi zlepší příklad „pozitivně smýšlejících“. Ale čím se mají řídit ti, kteří mají být ostatním za vzor? O čem vlastně mají pozitivně smýšlet? Mají se pozitivně stavět i k tomu, co je špatné?

Od začátku až dosud je kampaň skutečně soustředěná na Janečka a jeho vizáž, ne na etiku. Proměna Janečkova vzhledu je asi skutečně nejzřetelnějším vyjádřením jeho programu. V dobách, kdy vystupoval jako bojovník proti korupci, nosil brýle, oblek, krátké vlasy a působil jako businessman. Nyní se Janeček vizáží „přibližuje lidu“. Odložil brýle, postupně se mu prodlužují vlasy, na plakátech má dokonce neholenou tvář a nechává viditelné kruhy pod očima. Strhaný zanedbaný výraz jako by vyjadřoval, že tenhle člověk je cele odevzdán svaté věci. Podíváte-li se na poslední fotky z doby listopadové kampaně, uzříte pravdu: Janeček se mění v Spasitele. Blonďatého Ježíše Krista.

"Můj král králů je Karel, je to Karel Janeček. Jestli mu budete vyhrožovat, já vám ublížím," Daniel Landa 23.11.2012

Nejčastěji používané charakteristiky:

„Podnikatel a zakladatel Nadačního fondu proti korupci.“

„Finančník a bojovník proti korupci.“

“Matematik, bojovník proti korupci a mecenáš.”