Urážka islámu je porušením lidských práv. Už od loňska!

Další věc, která nám unikla. Australská religionistka Elizabeth Kendalová upozorňuje, že současná vlna arabských protestů je plánovaným krokem Organizace islámské kooperace (OIC).  Cílem této vlny násilí je podpořit implement

Co je obsahem rezoluce 16/18 UNHRC?

Eufemisticky se rezoluce jmenuje O boji proti netoleranci (...) podněcování k násilí proti osobám na základě náboženství, a byla přijatá už v březnu 2011. Navazuje na rezoluci UNHRC 2005/3 z dubna 2005 o diskriminaci muslimů a urážce islámu, kterou také prosadila OIC. Ve své dikci se rezoluce 16/18 odvolává na svobodu myšlení a vyznání, kterou zaručuje Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech (ICCPR) z roku 1966 (čl. 2, 4 a 18). A dokonce tvrdí, že cílem je „upevnit demokracii a bojovat proti náboženské nesnášenlivosti“.

To je velmi zvláštní, když uvážíme, že muslimské státy náboženskou toleranci neuznávají, nejsou demokratické a většina z nich není signatářem zmíněné mezinárodní úmluvy. Lze za demokratické a tolerantní země považovat sunnitskou Saudskou Arábii, nebo šíitský Írán? Sekulární Libye, která za Kaddáfího podepsala zmíněnou mezinárodní úmluvu, se taky stěží mohla považovat za demokratickou. Lidská práva jsou těmito zeměmi jen zneužívána jako propagandistický nástroj proti Izraeli a USA.

Kendalová upozorňuje, že OIC prosadila, aby se „pomluva“ (defamation) nahradila slovem „podněcování k nenávisti“ (incitement), což je v řadě zemí trestný čin. Je to také čin zakázaný v Mezinárodní úmluvě o občanských a politických právech (ICCPR čl. 20.11). V praxi to znamená, že jakýkoli hanlivý výrok či projev nesouhlasu s islámem, bude považován za podněcování k nenávisti a tudíž za trestný čin. Rezoluce mluví o „stereotypizování“, ale vylučuje možnost „pravdivé“ či oprávněné kritiky náboženských uskupení (či církví).

Rezoluce přiznává, že vychází z projevu zástupce OIC, ale ne, že má na mysli jen islám. V rezoluci 2005/3 to ale přiznáno je, protože v ní se jednostranně mluví o pronásledování muslimů po 11. září 2001,  „negativním zobrazování islámu v médiích“ a dokonce o „donucovacích zákonech, které diskriminují muslimy“ (!). Kdyby rezoluce 16/18 měla skutečně na mysli náboženství obecně, musela by být zaměřená zejména proti členským zemím OIC, protože právě v muslimských zemích dochází k nejhrubší náboženské perzekuci. Násilné konverze a nucené konverze židovských či křesťanských dětí k islámu jsou v rozporu s čl. 18 ICCPR a popravy či vraždy pro víru bezpochyby narušují i základní právo na zachování života.

Rezoluce 16/18: https://www2.ohchr.org/english/bodies/hrcouncil/docs/16session/A.HRC.RES.16.18_en.pdf 

Rezoluce 2005/3: https://www.refworld.org/publisher,UNCHR,RESOLUTION,,45377c48c,0.html

Načasování současných protestů

K „islámskému“ výkladu rezoluce 16/18 UNHRC mají pomoci právě současné protesty. Klip Innocence of Muslims skutečně nelze obviňovat. Na youtube byl zveřejněn už několik měsíců před vypuknutím protestů a kromě něj jsou na internetu mnohé další klipy a celé filmy, které kritizují či urážejí islám, ale i křesťanství nebo judaismus. Takže záminka by se našla tak jako tak. Pro načasování byla důležitá symbolika 11. září, které je ze strany OIC systematicky interpretováno jako datum, kdy údajně začala perzekuce muslimů a ne jako datum, kdy muslimové spáchali onen známý teroristický zločin.

Dále je důležité, že v OSN probíhají jednání o tom, jakým způsobem bude rezoluce 16/18 UNHRC implementovaná. Současné protesty mají politikům ukázat, že skutečně dochází k urážkám islámu a jak nebezpečný je to zločin. Mají dokázat, že muslimové jsou obětí „podněcování“, a to více než příslušníci jiných náboženství. Paradoxně to muslimové dokazují tím, že útočí na příslušníky jiných náboženství, zejména na egyptské křesťany a na Židy.

V souladu se záměrem prosadit „islámskou“ implementaci rezoluce 16/18 vydal 16.9. své rozhodnutí prof. Ahmed al-Tayyib, velký imám univerzity al-Azhar v Káhiře. Jde o držitele úřadu, který má v sunnitském světě velkou autoritu. Své stanovisko koncipoval jako dopis generálnímu tajemníkovi OSN.  Vyzývá, aby OSN přijala zákon (!), který by trestal urážky islámu. Film je dle něj „nebezpečná západní frivolita, která zneklidňuje mírumilovný Východ.“ Tady narážíme na stereotypizaci: Prof. al-Tayyib klade proti sobě „zlý“ Západ a „mírumilovný“ Východ a současné muslimské nepokoje zcela neoprávněně vykládá jako výsledek podněcování ze Západu. Samotní demonstranti potom opět stereotypně obviňují z filmu „sionisty“ a Izrael, což vyjadřují ničením symbolů Izraele a protižidovskými nápisy na transparentech. OSN sice nemůže vydávat zákony, jak žádá prof. Tayyib, ale jednou může od rezoluce dospět k sepsání mezinárodní úmluvy, která by mohla své signatáře skutečně zavazovat. Už teď rezoluce UNHRC umožňují muslimům tvrdit, že momentální "urážky islámu" jsou porušením lidských práv. Prof. Tayyib si při tom nestěžuje na to, že s tvůrci filmu začal v Egyptě soudní proces "v nepřítomnosti", ve kterém jim hrozí trest smrti.

http://www.onislam.net/english/shariah/muhammad/misconceptions/459054-statement-of-al-azhar-ash-sharif-on-the-qfilmq-.html

Co je OIC?

Organizace islámské kooperace sdružuje muslimské státy a dle vlastního tvrzení je druhou nejsilnější mezinárodní organizací po OSN. V OSN má permanentní zastoupení. Ve svém desetiletém plánu, který byl přijat roku 2005, si v bodě VII vytýčila za cíl dosáhnout kriminalizace „urážek“ islámu. Tento cíl byl dosažen rezolucemi 2005/3 a 16/18 z roku 2011. K jeho prosazení využívají i současné protesty, což desetiletý plán eufemisticky označuje jako „dialog“, jehož cílem má být potlačení „islámofobie“.

Zde text desetiletého plánu: http://www.oic-oci.org/ex-summit/english/10-years-plan.htm

Poznámka: Organizace se původně jmenovala Organizace islámské konference, ale v březnu 2011 se přejmenovala na Organizaci islámské kooperace.

ICCPR = International Covenant on Civil and Political Rights

UNHRC = United Nations Human Rights Council, od roku 2006 nahradila UNCHR = United Nations Commission on Human Rights

ODKAZY

Komentář E. Kendalové, z Melbournské univerzity: http://www.assistnews.net/Stories/2011/s11080130.htm